98
v archivním fondu chybí.264 Slovenští zástupci byli nakonec v říjnu 1947 kooptováni do ČSOV a tímto aktem SOV zanikl. Slovensko v ČSOV zastupovali Ladislav Brežný, který se stal místopředsedou ČSOV, Július Chovan, Rudolf Holzer, Václav Kocum, A. Chovanec a A. Lisický. Slovenští funkcionáři se snažili prosadit v Mezinárodním olympijském výboru zvolení dalšího zástupce z Československa, který by byl Slovák. Touto myšlenkou se zaobíral již generální tajemník ČSOV František Widimský v říjnu 1945. Zastupující předseda MOV Sieg fried Edström přislíbil, že návrh dvou delegátů za Československo předloží na zasedání MOV v Lausanne 6. září 1946. Siegfried Edström byl na tomto zasedání zvolen předsedou MOV, předseda Československého olympijského výboru Josef Gruss členem a předložil žádost na projednávání dalšího československého zástupce. Dalšího zasedání MOV ve Stockholmu v červenci 1947 se zúčastnil i místopředseda ČSOV Ladislav Brežný, od předsedy MOV získal příslib brzkého projednávání této otázky, avšak po únorovém puči se stalo slovenské zastoupení v MOV bezpředmětným.
3.6 V komunistickém područí Masivnější protesty společnosti proti komunistickému převratu přišly až relativně dlouho po Únoru, v červnu při příležitosti sokolského sletu a v září v souvislosti s pohřbem prezidenta Beneše. Straně se v prvních pěti letech podařilo společnost zcela ovládnout. Od počátku roku 1948 vznikaly po celém Československu akční výbory Národní fronty, řada tradičních spolků byla zrušena, případně donucena přetvořit se v jednotná celostátní sdružení. S takovou změnou mnohdy přišel požadavek na změnu stanov, doprovázený často vyvázáním se z mezinárodních federací, spolky tedy byly fakticky řízeny komunistickou stranou. Zároveň v nich probíhala „očista“, podobně jako v celé společnosti. Na vedoucí místa byli dosazeni lidé bez potřebné kvalifikace, tou se stávala stranická knížka. Ve středoevropských zemích zvolili komunisté téměř shodnou strategii. Organizace a svazy se měly zapojit do zápasu o získání podpory společnosti, především mládeže. Odpůrci režimu byli zatýkáni a často využívání k otrocké práci na mamutích stavbách socialistického zřízení. Těžký průmysl se stal v hospodářství číslem jedna. 264 GREXA, J. a kol. 1996, s. 28.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197910