vyjížděli k ohni společně. Jakýmusi starýmu domkáři vzplál ohýnek, když pálil suchý révový natě. Oheň přeskočil na kurník a pak na seno vyskládaný nad chatrčí pro ovce. Byl to zatím největší oheň, jaký jsme viděli. Kouř se valil proti nám a my s Petrem váhavě pokukovali jeden po druhým a čekali, až ten druhý zahodí hadice na klacku a konečně řekne, že tohle nemáme zapotřebí, že to nám za tu chcípáckou stravu nestojí. Místo toho jsme se oba nadechli a začali nejistě šimrat kraje požáru, až se rozhořel ještě víc. Stařík se otočil na Tonina a překvapeně se ho vyptával, kde nás to proboha sebral. A Tonino upřímně zavrčel, že jsme Cechi, což v italštině zní velmi podobně jako ciechi – tedy slepý. Tak mi to aspoň Petr vysvětlil, když plival chomáče černých slin. A stařík, když viděl, jak zdárně směřujeme k tomu uhořet, se dávivě rozchechtal a Tonino nás ušetřil výbuchu svých těkavých nálad a oba se tam za břicha popadali, ukazovali na nás a představa, jak dva slepí hasí hořící chatrč, byla dokonalá, protože přesně tak jsme ten oheň hasili. Časem se Tonino ukazoval jako stále větší pomatenec, který se nebojí nasadit svý lidi do jakýhokoliv nebezpečí. Slovo nasadit se v tomto případě
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197838