II/2
II/2
POLONIUS That’s good; ‘mobbled queen’ is good. FIRST PLAYER ‘Run barefoot up and down, threat’ning the flames With bisson rheum; a clout upon that head 500 Where late the diadem stood, and for a robe, About her lank and all o’er-teemed loins, A blanket in th’ alarm of fear caught up – Who this had seen, with tongue in venom steeped, ’Gainst Fortune’s state would treason have pronounced. But if the gods themselves did see her then, When she saw Pyrrhus make malicious sport In mincing with his sword her husband’s limbs, The instant burst of clamour that she made – Unless things mortal move them not at all – 510 Would have made milch the burning eyes of heaven, And passion in the gods.’ POLONIUS Look whe’er he has not turned his colour, and has tears in ’s eyes. (To First Player) Prithee, no more. HAMLET (To First Player) ’Tis well. I’ll have thee speak out 515 the rest soon. (To Polonius) Good my lord, will you see the players well bestowed? Do ye hear? – let them be well used, for they are the abstracts and brief chronicles of the time. After your death you were better have a bad epitaph than their ill report while you live. 520 POLONIUS My lord, I will use them according to their desert. HAMLET God’s bodykin, man, much better. Use every man after his desert, and who should scape whipping? Use them after your own honour and dignity – the less they deserve, the more merit is in your 525 bounty. Take them in. POLONIUS (To players) Come, sirs.
POLONIUS To je dobré! „Zhrůznělá královna!“ PRVNÍ HEREC „...jak bosa vyběhla z těch plamenů, osleplá pláčem, s plenou na hlavě, 500 kde dřív se jí skvěl pyšně diadém, přes bedra vyhublá rozením dětí jen letmo přehozenou roušku. Kdo ji v tu chvíli spatřil, navždy proklel jazykem záštiplným krutý osud. 505 A kdyby sami bozi viděli ji, když Pyrrha zahlédla, jak s rozkoší jejímu muži osekává údy, a uslyšeli její strašný výkřik, nejsou-li zcela hluší k lidské bídě, 510 rozplakali by se a jejich pláč by zhasil všechny hvězdy na nebi.“ POLONIUS Podívejte na něj. Sám dočista zbledl a v očích má slzy. (K Prvnímu herci) Prosím vás, už toho nechte. HAMLET (K Prvnímu herci) Tak dobře. O zbytek tě poprosím 515 později. – Drahý pane kancléři, postarejte se o ty herce co nejlépe. Rozuměl jste mi? Ať mají všechno, co potřebujou, protože oni jsou ta pravá esence a kronika doby. Je lepší mít špatnou pověst po smrti než být zaživa špatně zapsán u herců. 520 POLONIUS Postarám se o ně, jak se patří. HAMLET Proboha, to ne! Mnohem líp. Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by ušel výprasku? Postarejte se o ně jako o sebe. Čím nepatřičnější vám to bude připadat, tím líp pro vás. Zaveďte je 525 dovnitř. POLONIUS (K hercům) Pánové, pojďme.
Exit.
Odejde.
HAMLET (To players) Follow him, friends. We’ll hear a play tomorrow. (To First Player) Dost thou hear me, old friend? Can you play ‘The Murder of Gonzago’? FIRST PLAYER Ay, my lord. HAMLET We’ll ha’t tomorrow night. You could for a need study a speech of some dozen or sixteen lines which I would set down and insert in’t, could ye not? FIRST PLAYER Ay, my lord.
96
530
535
HAMLET (K hercům) Jděte, přátelé. Zítra nám zahrajete. (K Prvnímu herci) Prosím tě, kamaráde, mám prosbu. Nemáte náhodou nastudovanou „Gonzagovu vraždu“? PRVNÍ HEREC Ano, máme. HAMLET Tak nám ji zítra večer předveďte. A rád bych, aby ses naučil krátký monolog, asi deset dvanáct řádků, které bych do toho dopsal. Je to možné? PRVNÍ HEREC Samozřejmě, Výsosti. 535
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197770
II/2
II/2
HAMLET Very well. (To players) Follow that lord, and look you mock him not. Exeunt players.
HAMLET To jsem rád. (Ke všem hercům) Jděte za tím pánem, prosím vás. Ale ne abyste ho parodovali. Odejdou herci.
(To Rosencrantz and Guildenstern)
My good friends, I’ll leave you till night. You are welcome to Elsinore. ROSENCR. Good my lord.
(K Rosencrantzi a Guildensternovi)
540
Exeunt Rosencrantz and Guildenstern.
HAMLET Ay, so. God buy to you. – Now I am alone. O, what a rogue and peasant slave am I! Is it not monstrous that this player here, But in a fiction, in a dream of passion, Could force his soul so to his whole conceit That from her working all his visage wanned, Tears in his eyes, distraction in ’s aspect, A broken voice, and his whole function suiting With forms to his conceit? And all for nothing. For Hecuba! What’s Hecuba to him, or he to Hecuba, That he should weep for her? What would he do Had he the motive and the cue for passion That I have? He would drown the stage with tears, And cleave the general ear with horrid speech, Make mad the guilty and appal the free, Confound the ignorant, and amaze indeed The very faculty of eyes and ears. Yet I, A dull and muddy-mettled rascal, peak Like John-a-dreams, unpregnant of my cause, And can say nothing – no, not for a king Upon whose property and most dear life A damned defeat was made. Am I a coward? Who calls me villain, breaks my pate across, Plucks off my beard and blows it in my face, Tweaks me by th’ nose, gives me the lie i’ th’ throat As deep as to the lungs? Who does me this? Ha? ’Swounds, I should take it; for it cannot be But I am pigeon-livered and lack gall To make oppression bitter, or ere this I should ha’ fatted all the region kites With this slave’s offal. Bloody, bawdy villain! 98
Přátelé, zatím na shledanou. Večer se uvidíme. Vítejte na Elsinoru. ROSENCR. Děkujeme, princi. 540 Odejdou Rosencrantz a Guildenstern.
545
550
555
560
565
570
HAMLET Není zač. Sbohem. – Konečně jsem sám. Co vůbec jsem, já ubožák, já srab? Vždyť je to hrůza! Tenhle herec tady při představě, při zdání pocitu se dokáže tak vžít do pouhé hry, že najednou se celý promění: v očích má slzy, tvář jak ztrhanou, hlas se mu láme, všechno působí tak opravdově. A to pro nic za nic. Pro Hekubu! Co je mu po Hekubě, a jí po něm, aby kvůli ní musel naříkat? Kdyby měl důvod jak já, co by dělal? Utopil by se v slzách na scéně, zděsil by lidi hrůznou litanií, při které by se vinní doznávali, nevinní trnuli, neznalí žasli a nikdo nevěřil by vlastním očím. A já? Jsem slaboch, sketa! Jenom přešlapuju, a nejsem schopen dělat vůbec nic. A nikoho se zastat! Ani otce, kterému vzali všechno: království i život. Opravdu jsem srab? Ať někdo mi řekne: „Lumpe!“, zlomí o mě hůl, vyrve mi vousy, plivne do očí, dá pěstí do brady nebo mi upře nos mezi očima! Ať si to zkusí! No? Asi jsem zbabělec a musím mít zaječí srdce, místo krve břečku, že si to nechám líbit, jinak bych vnitřnostmi toho zmetka dávno krmil krkavce v celém kraji. Lotr, bídák,
545
550
555
560
565
570
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197770
II/2
II/2
HAMLET Very well. (To players) Follow that lord, and look you mock him not. Exeunt players.
HAMLET To jsem rád. (Ke všem hercům) Jděte za tím pánem, prosím vás. Ale ne abyste ho parodovali. Odejdou herci.
(To Rosencrantz and Guildenstern)
My good friends, I’ll leave you till night. You are welcome to Elsinore. ROSENCR. Good my lord.
(K Rosencrantzi a Guildensternovi)
540
Exeunt Rosencrantz and Guildenstern.
HAMLET Ay, so. God buy to you. – Now I am alone. O, what a rogue and peasant slave am I! Is it not monstrous that this player here, But in a fiction, in a dream of passion, Could force his soul so to his whole conceit That from her working all his visage wanned, Tears in his eyes, distraction in ’s aspect, A broken voice, and his whole function suiting With forms to his conceit? And all for nothing. For Hecuba! What’s Hecuba to him, or he to Hecuba, That he should weep for her? What would he do Had he the motive and the cue for passion That I have? He would drown the stage with tears, And cleave the general ear with horrid speech, Make mad the guilty and appal the free, Confound the ignorant, and amaze indeed The very faculty of eyes and ears. Yet I, A dull and muddy-mettled rascal, peak Like John-a-dreams, unpregnant of my cause, And can say nothing – no, not for a king Upon whose property and most dear life A damned defeat was made. Am I a coward? Who calls me villain, breaks my pate across, Plucks off my beard and blows it in my face, Tweaks me by th’ nose, gives me the lie i’ th’ throat As deep as to the lungs? Who does me this? Ha? ’Swounds, I should take it; for it cannot be But I am pigeon-livered and lack gall To make oppression bitter, or ere this I should ha’ fatted all the region kites With this slave’s offal. Bloody, bawdy villain! 98
Přátelé, zatím na shledanou. Večer se uvidíme. Vítejte na Elsinoru. ROSENCR. Děkujeme, princi. 540 Odejdou Rosencrantz a Guildenstern.
545
550
555
560
565
570
HAMLET Není zač. Sbohem. – Konečně jsem sám. Co vůbec jsem, já ubožák, já srab? Vždyť je to hrůza! Tenhle herec tady při představě, při zdání pocitu se dokáže tak vžít do pouhé hry, že najednou se celý promění: v očích má slzy, tvář jak ztrhanou, hlas se mu láme, všechno působí tak opravdově. A to pro nic za nic. Pro Hekubu! Co je mu po Hekubě, a jí po něm, aby kvůli ní musel naříkat? Kdyby měl důvod jak já, co by dělal? Utopil by se v slzách na scéně, zděsil by lidi hrůznou litanií, při které by se vinní doznávali, nevinní trnuli, neznalí žasli a nikdo nevěřil by vlastním očím. A já? Jsem slaboch, sketa! Jenom přešlapuju, a nejsem schopen dělat vůbec nic. A nikoho se zastat! Ani otce, kterému vzali všechno: království i život. Opravdu jsem srab? Ať někdo mi řekne: „Lumpe!“, zlomí o mě hůl, vyrve mi vousy, plivne do očí, dá pěstí do brady nebo mi upře nos mezi očima! Ať si to zkusí! No? Asi jsem zbabělec a musím mít zaječí srdce, místo krve břečku, že si to nechám líbit, jinak bych vnitřnostmi toho zmetka dávno krmil krkavce v celém kraji. Lotr, bídák,
545
550
555
560
565
570
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197770