KAPITOLA 17. Statek byl rozlehlý komplex několika budov, původně venkovských stavení, stodol, chlévů a přístřešků. Novodobá renovace zachovala ráz vesnického stavení s malými okénky, malovanými průčelími a ozdobnými okenicemi. Na ohromném prostranství uprostřed toho všeho prostoru trůnila stará kašna. Opodál stál dřevěný žebřiňák a v jeho čele seděl slaměný panák a v ruce měl hrábě. Vchod do každého stavení hlídaly dřevěné sochy. Tam, kde byl původně kravín, stála ohromná socha naštvaného býka, chystajícího se nabrat nezvané hosty na rohy. U vedlejší budovy se povalovala prasnice se selátky a za nimi na podstavci vévodil kohout a pod ním hejno slepic, všechno dokonale vyřezané ze dřeva. U hlavního vchodu pak stál sedlák s fajfkou a selka s tácem, na kterém měla chléb a misku se solí. Vítali tak příchozí. Nalevo od kašny bylo zbudováno přístřeší pro letní posezení a kamenné zákoutí s velikým grilem. Na zdech byla připevněna ohromná loukoťová kola jako dekorace a spousta dobových předmětů. U vjezdu stály dva koně v životní velikosti. Jeden se pásl a druhý se vztyčenou hlavou se rozhlížel po okolí. Ditě šla z toho hlava kolem. Když jí Igor řekl, že budou na statku, představovala si stavení, jaké vídala v jihočeských vesničkách. Ovšem tohle předčilo veškerou její představivost. Nejprve si musela obejít celý dvůr a prohlídnout si všechny sochy a dekorace. Pak se konečně nechala přemluvit, aby šla dovnitř. V uvítací hale už na ně čekala majitelka s úsměvem na rtech. „Vidím, že se vám tu líbí.“ Řekla na uvítanou. „Máte to tu úžasný.“ Pochválila jí stavení Dita a podávala jí ruku, aby se představila. „A to teprve kdybyste to viděla v létě. Když všechno kvete. Musíte se někdy zastavit. Rádi vás uvítáme.“ „Bude mi potěšením. Mimochodem jsem…“ (už se chystala říci Dita, ale cítila, jak do ní zezadu Igor nepatrně dloubl) „… jsem Nina.“ „Těší mě. Jsem Lída. Doufám, že se vám tu bude oběma líbit. Igorek už tady byl, ale to jsme ještě měli rozestavěno, viď.“ „Udělali jste pořádný kopec práce. Ale je to paráda.“ „Znáš Karla, je to puntičkář. Všechno musí být tip ťop. Ale naštěstí je šikula a téměř všechno jsme zvládli vlastními silami.“ „Hluboce smekám.“ „Tak nešaškuj a pojďte se najíst a připít si na uvítanou s ostatními, všichni už jsou tady.“ Objala je kolem ramen a odváděla do jídelny. „Můžu nějak pomoc s přípravou na večer?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197753