„Ne, pokud nám vyměníte tu zaseklou žárovku,“ rozhodla Maura a utřela si ruce o džínsy. „Dobře,“ souhlasil mladík, ale netvářil se nadšeně. Maura pokynula Lile, aby mladíkovi podala žárovku. „Mohla bys dojít pro Callu?“ požádala Persefonu. „No nazdar,“ hlesla Persefona – její hlas byl už tak dost tichý, takže když ještě navíc šeptala, málem jí nebylo rozumět –, ale otočila se a odešla nahoru po schodech. Byla bosá, a tak našlapovala úplně neslyšně. Maura se tázavě zadívala na Lilu. Ta jen pokrčila rameny. „Moje dcera Lila bude v místnosti s námi, pokud vám to nevadí. Ona umocňuje to, co karty říkají.“ Mladík se bez zájmu podíval na Lilu a vyšplhal na stůl. Pod jeho vahou deska zapraskala. Snažil se uvolnit zaseknutou žárovku a nespokojeně brblal, když se mu to nedařilo. „Vidíte, nejde to,“ řekla Maura. „Jak se jmenujete?“ „Á,“ zaváhal mladík a pořádně žárovkou trhl. „Může to být anonymní?“ „My jsme věštkyně, ne hodinový hotel,“ namítla Maura. Lila se tomu zasmála, ale mladík ne. Pomyslela si, že to od něho není fér. Ta poznámka sice možná působila trochu nemístně, ale rozhodně byla vtipná. Kuchyni zničehonic zaplavilo světlo. Nová žárovka zapadla na místo. Mladík mlčky sestoupil na židli a potom na podlahu. „Budeme diskrétní,“ ujistila ho Maura. Pokynula mu, aby šel za ní. Mladík se s neskrývaným zájmem rozhlížel po místnosti, kde se konaly seance. Očima klouzal po svíčkách, pokojových rostlinách, vonných tyčinkách, venkovském stole, který dominoval místnosti, krajkových záclonách a nakonec se zastavil na zarámované fotograf ii Steva Martina. „Je podepsaná,“ pochlubila se Maura, když si všimla, na co se mladík dívá. „Á, tady jsi, Callo,“ dodala. Calla se přihnala do místnosti. Zlostně se mračila, protože ji vyrušili. Měla rtěnku křiklavě švestkového odstínu a její rty vypadaly pod špičatým nosem jako drobný, našpulený drahokam. Calla probodla 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197695
mladíka pohledem, který se mu ponořil do hloubi duše a zjistil, že je na troud vyprahlá. Potom vzala svůj balíček karet z poličky těsně u Mauřiny hlavy a zprudka si sedla na židli u stolu. Persefona stála ve dveřích a nervózně si mnula ruce. Lila se rychle usadila na židli na konci stolu. Pokoj se najednou zdál být mnohem menší než před chvílí. Byla to především vina Cally. „Posaďte se,“ vybídla Persefona mladíka laskavým hlasem. „Co chcete vědět?“ zeptala se Calla mnohem méně laskavě. Mladík se posadil. Maura se uvelebila naproti němu, mezi Callu a Persefonu (a její vlasy). Lila seděla kousek opodál. Jako vždycky. „Raději bych si to nechal pro sebe,“ odpověděl mladík. „Třeba mi to povíte vy.“ „Třeba.“ Calla nasadila ďábelský švestkový úsměv. Maura posunula svůj balíček karet přes stůl k mladíkovi a požádala ho, aby je promíchal. Provedl to velmi důkladně, třebaže nešikovně. Když skončil, Persefona a Calla ho požádaly o totéž. „Vy už jste na seanci byl,“ podotkla Maura. Na souhlas jen neurčitě zabručel. Zřejmě, jak pochopila Lila, se mladík domníval, že jakákoliv informace by mohla ovlivnit výklad karet. Ale nemyslela si, že nevěří kartám. On jenom nevěřil jim. Maura si od mladíka vzala karty. Měla svůj balíček už od chvíle, kdy Lila začínala vnímat svět kolem sebe, a okraje byly od samého používání roztřepené. Byly to běžné tarotové karty. To Maura jim dodávala na působivosti. Vybrala deset karet a rozložila je na stůl. Calla udělala totéž se svým mnohem zachovalejším balíčkem – před několika lety si koupila nový, protože ten původní se jí po jistém nešťastném incidentu zprotivil. V pokoji bylo tak ticho, že bylo slyšet šustění karet na nerovné, poďobané desce stolu. Persefona vzala karty do neobyčejně štíhlých rukou a dlouho mladíka soustředěně pozorovala. Nakonec přidala jen dvě, jednu na začátek a druhou na konec výkladu. Lile se líbil způsob, jakým Persefona karty pokládala. Energicky švihla zápěstím a položila kartu na stůl se zručností kouzelníka a elegancí baletky, až to plesklo. Dokonce 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197695
i její karty působily nadpozemsky. Byly o trochu větší než ty Mauřiny a Calliny a měly na líci neobvyklé výjevy. Jednotlivé f igury byly znázorněny pouze různě propletenými čarami na rozmazaném pozadí. Lila nikdy předtím podobný balíček karet neviděla. Maura jí kdysi vysvětlila, že Persefony je lepší se na nic neptat, pokud člověk nepotřebuje opravdu nutně znát odpověď, takže se Lile nikdy nepodařilo zjistit, odkud je Persefona má. Když byly karty vyložené, Maura, Calla i Persefona mlčky studovaly výklad. Lila přes jejich hlavy skloněné nad kartami skoro nic neviděla. Snažila se nemyslet na to, že je mladíkovi tak blízko, až cítí jeho pánský sprchový gel. Byl to takový ten druh, který obvykle bývá v černé lahvičce a jmenuje se nějak jako ÚŽAS, VZRUŠENÍ nebo RAUŠ. Calla byla první na řadě. Hodila směrem k mladíkovi kartu Trojka mečů, aby si ji mohl prohlédnout. Na kartě byly tři meče zapíchnuté do tmavého, krvácejícího srdce, které mělo stejnou barvu jako Calliny rty. „Přišel jste o někoho, kdo vám byl velmi blízký.“ Mladík si prohlížel vlastní ruce. „Přišel jsem…,“ začal a zamyslel se, „… o hodně věcí.“ Maura našpulila rty. Calle vyletělo obočí až k vlasům. Podívaly se po sobě. Lila znala obě dvě tak dobře, že dokázala z jejich výrazů vyčíst, co se jim honí hlavou. Co si o tom myslíš? ptala se Maura. Není to dobré, odpovídala Calla. Persefona mlčela. Maura se dotkla okraje karty Pětka pentaklů. „Tíží vás nedostatek f inancí,“ prohlásila. Na její kartě byl vyobrazený muž, jak se o berlích belhá sněhem, a žena, která se choulí v šále. Nad nimi bylo osvětlené vitrážové okno. „Je za tím žena,“ dodala. Mladík nehnul ani brvou. „Mí rodiče bývali velice zámožní. Otec se zapletl do obchodního skandálu. O všechny peníze přišli a rozvedli se. Na mě nezbylo nic.“ Způsob, jakým o tom mluvil, byl dost nepříjemný. Nelítostný a věcný. Maura si utřela ruce o kalhoty. Ukázala na jinou kartu. „A teď se živíte únavnou a nudnou prací. Jste v ní dobrý, ale nebaví vás to.“ 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197695