„Ne, pokud nám vyměníte tu zaseklou žárovku,“ rozhodla Maura a utřela si ruce o džínsy. „Dobře,“ souhlasil mladík, ale netvářil se nadšeně. Maura pokynula Lile, aby mladíkovi podala žárovku. „Mohla bys dojít pro Callu?“ požádala Persefonu. „No nazdar,“ hlesla Persefona – její hlas byl už tak dost tichý, takže když ještě navíc šeptala, málem jí nebylo rozumět –, ale otočila se a odešla nahoru po schodech. Byla bosá, a tak našlapovala úplně neslyšně. Maura se tázavě zadívala na Lilu. Ta jen pokrčila rameny. „Moje dcera Lila bude v místnosti s námi, pokud vám to nevadí. Ona umocňuje to, co karty říkají.“ Mladík se bez zájmu podíval na Lilu a vyšplhal na stůl. Pod jeho vahou deska zapraskala. Snažil se uvolnit zaseknutou žárovku a nespokojeně brblal, když se mu to nedařilo. „Vidíte, nejde to,“ řekla Maura. „Jak se jmenujete?“ „Á,“ zaváhal mladík a pořádně žárovkou trhl. „Může to být anonymní?“ „My jsme věštkyně, ne hodinový hotel,“ namítla Maura. Lila se tomu zasmála, ale mladík ne. Pomyslela si, že to od něho není fér. Ta poznámka sice možná působila trochu nemístně, ale rozhodně byla vtipná. Kuchyni zničehonic zaplavilo světlo. Nová žárovka zapadla na místo. Mladík mlčky sestoupil na židli a potom na podlahu. „Budeme diskrétní,“ ujistila ho Maura. Pokynula mu, aby šel za ní. Mladík se s neskrývaným zájmem rozhlížel po místnosti, kde se konaly seance. Očima klouzal po svíčkách, pokojových rostlinách, vonných tyčinkách, venkovském stole, který dominoval místnosti, krajkových záclonách a nakonec se zastavil na zarámované fotograf ii Steva Martina. „Je podepsaná,“ pochlubila se Maura, když si všimla, na co se mladík dívá. „Á, tady jsi, Callo,“ dodala. Calla se přihnala do místnosti. Zlostně se mračila, protože ji vyrušili. Měla rtěnku křiklavě švestkového odstínu a její rty vypadaly pod špičatým nosem jako drobný, našpulený drahokam. Calla probodla 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197695