Nicméně v obepnutých černých šatech (obvykle jsem si vybírala takové, aby mi zamaskovaly ty části těla, které jsem neměla v oblibě, zejména tukové polštáře na zádech), s obrovskýma očima… najednou jsem vypadala jako někdo úplně jiný. Ne jako ta mladá Anna, které na ničem nezáleží a sedává v zadních lavicích. Ani ne jako ta nedávná Anna, s lehce vystresovaným výrazem a vráskami vyčerpání a ostražitosti kolem očí. Ne, vypadala jsem jako někdo úplně cizí a nový. Pokusila jsem se o úsměv, ale nešel dohromady s mým novým vzezřením, které bylo víc tajemné a míň přátelské. Sami se zasmál: „Křeníš se?“ „Ne!“ odpověděla jsem a zrudla. „Ale jo! Líbí se ti, co vidíš.“ „NE!“ „Ale to je správný!“ řekl. „Máš na to plný právo. Tak. Jdeme. Martini.“ Následovala jsem jej ven do potemnělé městské noci. Turisté se svými pestrobarevnými batůžky a mapami vzhůru nohama se už stáhli do hotelů a velkých restaurací s obrázkovými jídelníčky, jichž bylo plné Place de la Concorde. Noc jako by patřila jen nám. Naskočili jsme do autobusu, který nás převezl přes most a do kopce na sever, na Montmartre. Claire často mluvila o Montmartru, bylo to její oblíbené místo. Říkala, že jedině tam, když v parných dnech vystoupala po schodech a posadila se nahoře, trochu foukal vítr. Říkala taky, že tam vždycky zaparkovali jejich malé auto a na schodech si dávali piknik. To měli štěstí, pomyslela jsem si, když jsem teď viděla všechny ty zákazy parkování. Sami vyskočil z autobusu a vedl mě dolů boční uličkou a pak další. Neměla jsem ani nejmenší tušení, kde jsem. Občas jsem zaslechla cinkání skleniček a útržky veselého hovoru, nebo nasála vůni česneku a cibule a lehce rozpáleného oleje linoucí se z kuchyně, nebo jsem ucítila lahodnou vůni teplého chleba z nočních
– 102 –
BAJECNY KRAMEK S COKOLADOU.indd 102
28.7.2014 16:50:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197692
pekáren. Nakonec se zastavil a ukázal na velkou budovu, která byla celá ztichlá. Vedl mě úzkým průchodem, kde po straně byly malé dveře, za nimiž jasně zářilo žluté světlo. Sami třikrát zvučně zaklepal a dveře nám otevřela mladá dívka oblečená jako prodavačka cigaret z padesátých let. Zevnitř se vyvalil obrovský příval horkého vzduchu, světla a hluku, a já ustoupila dozadu. Dívka přijala od Samiho nějaké peníze a uvedla nás dovnitř. Sešli jsme po dlouhém schodišti až pod úroveň ulice a ocitli se v obrovské kryptě. Původně to musel být sklep nebo nějaké skladiště. V každém případě teď to bylo předělané na klub. Na jednom konci stálo provizorní pódium a na něm ze všech sil, rychle a divoce, hrála skupina hudebníků; trumpetista, na kontrabas vysoký chlap v plstěném klobouku, bubeník, ten mi připomínal zvířátko z filmu Mupeti, a do mikrofonu sketovala vysoká žena ve fialovočervených šatech. Lidé tancovali nebo seděli u levných skládacích dřevěných stolků. Hodně jich na sobě mělo oblečení ve stylu čtyřicátých let. Ke svému zděšení jsem si všimla, že většina z nich kouří; věděla jsem, že i ve Francii je zákaz kouření, a zdálo se, že jej nikdo nedodržuje, ale tady dole, v tomhle prostoru s jediným vratkým schodištěm a žádnými únikovými východy, alespoň pokud jsem si mohla všimnout, mi to připadalo hodně nebezpečné. V jednom rohu bylo okénko, u kterého podávaly velké džbány s vínem a nic jiného, pak tam byl kout, vzdálenější od kapely, kde Sami okamžitě zahlédl několik svých známých a řítil se k nim, aby nás představil. Když se u nás zastavila servírka, aby se zeptala, jestli chceme víno, Sami ji požádal, ať nám připraví pravé martini. Napřed kroutila očima, ale nakonec souhlasila. Nikdy předtím jsem martini nepila. Rozhodně ne to pravé, tím jsem si jistá. Chutnalo, jako kdyby jej někdo natočil z benzinové cisterny. Prskala jsem a kuckala, až jsem na sebe upoutala veškerou pozornost, a pak jsem musela dělat, jako že se nic neděje.
– 103 –
BAJECNY KRAMEK S COKOLADOU.indd 103
28.7.2014 16:50:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197692
Jakmile jsme se posadili, začali kolem našeho stolu kroužit ostatní hosté. Sami, nikoli překvapivě, se tady znal s každým. Došla jsem k závěru, že lidé velmi přátelští mají sklon přátelit se se všemi. Teď jsem si připadala směšná, když jsem si myslela, že jeho dychtivost vytáhnout mě ven má něco společného s mojí zajímavou osobou. Bylo to dané jeho typickou shovívavostí ke každému na světě. Ucucávala jsem martini a sledovala, jak se se všemi zdraví se stejným nespoutaným nadšením. Sami byl prostě jedním z těch, co mají rádi každého, vyžadoval obecenstvo a moc se netrápil tím, jaké je jeho složení. Mě si nikdo ani nevšiml, ale co, říkala jsem si, to vůbec nevadí. Popravdě mě to ani nepřekvapovalo. Všechny přítomné dívky byly tak přitažlivé, sytě tmavé oční stíny, které ve Spojeném království vyšly z módy už před několika lety, kontrastovaly se světlou pletí, která nenesla ani náznak opálení, a všechny byly hubené podle módního trendu. Mladíci byli ještě hubenější a lépe oblečení. Na očích měli brýle se silnými obroučkami a nikdo kromě Samiho se nesmál ani neusmíval, jenom máchali rukama ve vzduchu. Pak jeden hubený mladík popadl za ruku jednu z hubených dívek a vyzval ji k tanci. Našpulila rty o něco víc, než je měla předtím, což jasně znamenalo souhlas. Sledovala jsem, jak se noří do upoceného davu a elegantně se vlní. Vypadali jako z jiné doby. Znovu jsem si ucucla koktejlu, vlastně už druhého, ten první jsem dopila. Připadala jsem si trochu vykolejená a jako ve snu. Ačkoli jsem si jednou částí sebe sama uvědomovala, že prostředí, kde se nacházím, je oslnivé a zajímavé a výjimečné, a je úžasné tady být a objevovat je, moje druhá část věděla, že sem nepatřím. Když jsem se kolem sebe rozhlédla, bylo mi jasné, že sem nezapadám. Nebyla jsem ani Pařížanka, ani kultivovaná, ani hubená nebo krásně oblečená. Byla jsem moc stará, moc provinční. Je zajímavé tenhle svět navštívit a pozorovat, říkala jsem si s pohledem upřeným na Samiho, který se účastnil čtyř debat najednou, zakláněl přitom hlavu, popíjel martini a kouřil cigaretu
– 104 –
BAJECNY KRAMEK S COKOLADOU.indd 104
28.7.2014 16:50:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197692