Pád na nebesa (Ukázka, strana 99)

budov, pletence silných hadic, trub a kabelù, tu a tam visících pøes okraje jednotlivých pater jako vrkoèe neposlušných kadeøí.

Obrátil se ke slunci. Brzy na tu pøíhodu s kacíøi zapomnìl a hodnì dlouho trvalo, než si ji znovu vybavil. Pøesto ho musela nìjak poznamenat.

Musel v nìm hned tenkrát zùstat nìjaký osten nedùvìry, protože od té doby pøistupoval ke všemu, co jim vykládali ve škole, s jakýmsi odstupem – asi jako když kùò napøed èichne k vodì, než se napije. Byl stále poslušný, ale ne již dùvìøivý.

Tehdy také zaèalo to úmorné období, kdy se bál veèer usnout, ponìvadž každou noc byl pronásledován dìsivými sny. Obzvláštì jeden ho muèil stále dokola. Stoupal v nìm po schodech ke dveøím jejich bytu a nemohl se zastavit, i když vìdìl, že za dveømi na nìj místo rodièù èíhá smrt.

Jakmile pøistoupil ke dveøím – ve snu byly vždy pootevøené – zhaslo náhle svìtlo a on musel udìlat krok dovnitø. Pak pøišel ten nejstrašnìjší okamžik. Horeènì hledal za dveømi vypínaè, aby rozsvítil – to by byl zachránìn – ale ten tam nikdy nebyl. A v tom okamžiku se na nìho vrhala ta Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197295

stvùra, ten ïábel z hvìzd – s rudýma žhavýma oèima a s ocelovými spáry místo rukou, které do nìho zatínal… Probouzel se hrùzou a ze všech sil se bránil znovu usnout. Také v ostatních snech na nìj èíhali ïáblové nebo kacíøi, promìnìní ve vesmírné stvùry, aby se ho stále znovu a znovu pokoušeli zabít. Když pak o prázdninách potkal skuteèného ïábla, bylo toto snad pøíèinou, že se nebál?

Ross hledìl poøád do slunce. Temnì rudý kotouè se právì vyhoupl celým obvodem nad obzor – velká mìdìná mince, kutálející se hranou po okrovém koberci pouštì. Otøásl se, leè nebylo to chladem. To jen ta barva slunce zarezonovala s poslední vzpomínkou na Mika, na nešťastného ïábla.

4.

Toho léta, kdy potkal ïábla – i nyní na nìj s podivnou masochistickou tvrdohlavostí vzpomíná takhle – nemusel jet, jako všechny ostatní dìti, do povinného letního tábora Komturovy mládeže. Byl na jaøe nemocen a lékaø mu doporuUkázka elektronické knihy, UID: KOS197295

èil pobyt v klidném prostøedí se zdravým vzduchem. Vystavil rodièùm øádný glejt, zbavující chlapce povinnosti nastoupit v táboøe, a Ross mohl být poslán ke lékaøovým známým do malého mìsteèka na Pomezí, blízko hranic Zakázané oblasti.

Kdysi tu byla obrovská jezera, ale za poslední války nìjaký kosmický køižník odpálil z vysoké orbity proti jezerùm salvu, a ta se až na nepatrné zbytky vypaøila. Bylo to vlastnì štìstí, ponìvadž vìtší èást vržené energie ve viditelné oblasti spektra se od vodní hladiny odrazila a zbytek se spotøeboval na odpar. Krajina, jinak málo poškozená, se brzy vzpamatovala a dna jezer se pokryla porostem tak rychle, že pøibyvší osadníci se pøi zakládání farem museli potýkat se statnými stromy nových lesù.

Kraj se stal vyhlášenou zemìdìlskou oblastí a Ross si nemohl vybrat lépe. Pøes prázdniny byl v mìsteèku jediným dítìtem a dospìlí, ve snaze vynahradit mu domnìlou újmu – neúèast na táboøe a osamìlost v jejich svìtì – jej pøímo rozmazlovali. Dokonce nìkolik žen pøišlo za tetou – tak øíUkázka elektronické knihy, UID: KOS197295