Móda v ulicích protektorátu
Prodavačka benzínu (Božena Šustrová) ve firemním stejnokroji obsluhuje zákazníka (Josef Příhoda) ve filmu Ženy u benzinu režiséra Václava Kubáska, 1939.
Do zaměstnání i k plotně
Vrátná ve stejnokroji, 1943.
Jedinečným protektorátním filmem, který víceméně ukazuje reálný život, samozřejmě bez přídělového systému a všudypřítomných německých uniforem, ale tak jak skutečně s běžnými starostmi plynul, tj. nikoli romantickou či historizující smyšlenku, byl Vávrův film Šťastnou cestu. Pět prodavaček velkého obchodního domu v podání pěti známých hereček představuje pět ženských typů. Zatímco před válkou ženy pracovaly běžně jen v textilních továrnách, za války musely nahradit muže, často nasazené v říši, i v dalších průmyslových odvětvích. Kromě zavedených ženských profesí, jako byly prodavačky, písařky, švadlenky, ošetřovatelky atd., se musely zapojit i do práce průvodčích na drahách a v tramvajích. Zatímco po hospodářské krizi nebyly vdané ženy ve státních a veřejných službách zaměstnávány a po Mnichovu, kdy bylo třeba najít uplatnění pro statisíce vystěhovalců z pohraničí, se prosadil i návrh nezaměstnávat vdané ženy ani v soukromých podnicích; nyní se ženy vracely do práce. Ale na rozdíl od první republiky, kdy to bylo projevem jejich vlastní vůle a emancipace, nyní to bylo z příkazu. NOÚZ zřídila zvláštní oddělení, které o pracující ženy pečovalo. Mimo to pořádalo nejrůznější vzdělávací kurzy. Byly to kurzy přešívání, vaření, konzervování ovoce a zeleniny, oprav klobouků, výroby bačkor, kabelek, látání, výroby hraček, šetrného topení a zahrádkaření. Ženy se v nich učily úspornému hospodaření v domácnosti. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197207