doma, mezi svými a jednalo se o budoucnosti této země. “Jediná rozumná cesta pro tuto zemi je mír se Sasy a Franky.” Říkal starý muž, jehož bílé vlasy svítily do přicházející tmy. “Mír s Franky ale nezaručí ani brittonský král Ambrosius Aure-lianus Riothamus Arthorius, který má nadto co dělat s válkou na Temesi, ani bagaudi a jejich náčelníci.” “To je pravda: Chceme-li mír s Franky, musíme do svého čela postavit muže, který je pro nás i pro Franky zárukou takového míru. A nemůžu si pomoci, ale tím je jedině biskup z Rennes.” “Biskup z Rennes! Ještěže nevzpomínáš Melania, který bylou zemi nejraději katolizoval!” Melanius byl pověstný. Velký spojenec Franků. Armoricejci jeho biskupský úřad nezpochybňovali vlastně jen proto, že je katolický biskup, byť se vydávající za jejich biskupa, vůbec nezajímal. Křesťanští kněží Lovocat a Catihern, kteří se k němu přihlásili, jím byli stejně záhy exkomunikováni z církve, protože se ukázalo, jak málo se armoricejské křesťanství slučuje s katolickým. Korunou bylo, když dovolili armoricejským ženám chodit po staveních rozdávat svátost Boží. “Dokud nebesa nespadnou a moře se nerozlije, Armoricejci se nemusí sklánět před kýmkoli a nemusí se vzdávat svých předků ani jejich bohů. Uznat vládu biskupa! To mi zní jako vtip.” Oponoval starý kdysi snad plavovlasý šlechtic. “Lámfahadat, Dlouhoruký, je s námi a bude nad námi bdít.” “Calixugene, to je sice hezké, ale zkus uvažovat se mnou: Celá Armorika má dnes sotva dvěstě tisíc obyvatel. Máme za sebou strašlivé vpády ze všech směrů a nikdo už nemá chuť ani sílu válčit dál. A Frankové? Když budou chtít, povedou proti nám nejen své vojáky, ale i Sasy, Gally, Aquitánce a Burgunďany... Může sem vtrhnout víc vojáků, než kolik je nás celkem. Takže nevěř síle našich bohů víc než svému rozumu. Nikdo neříká, že máš začít chodit do kostela na mši. Jen říkám, že nemůžeme přežít jako nepřátelé Franků.” “Naši bagaudi dokázali vyhnat i Římany...” “Já vím, Weroch je hrdina, Tilbatto taky - protože ho nakonec popravili. Jenže málokdo chce být hrdinou. A já nechci být hrdinou ani sám, ani k tomu nechci nutit své lidi.” Ale Calixugenos nechtěl ustoupit. “A ty se podívej: Za našich dědů ještě celá Gallie i Aquitánie mluvila naším jazykem a uctívala Giana. Havran tu lidi učil zapalovat oheň
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197184