jako by chtěli vymazat všechny vzpomínky na uplynulý den. Překulila se na záda a stáhla ho na sebe. Natáhla ruku a rozsvítila stojací lampu. Leželi vedle sebe a dívali se do stropu. „Co to máš se zády?“ zeptala se. „Nic. Upadl jsem.“ Už se dál nevyptávala. „To, co jsme spolu právě dělali, dělají všichni savci,“ řekla potom. Marthaler čekal, že bude pokračovat. „No a?“ zeptal se konečně. „Můžeme se přesto pokusit chovat se k sobě v budoucnu jako slušní lidé? Myslím, s trochou respektu?“ Marthaler se tiše zasmál. „Ano,“ řekl, „jistě. Myslíš, že to byla chyba?“ Uplynula delší chvíle, než Thea Hollmannová odpověděla. „Pro mě ne,“ řekla, „já jsem sama. Pro tebe možná ano, ale to musíš vědět ty. Rozhodně to nikdy není úplně bez významu.“ Marthaler přikývl. „Ale stejně,“ řekl, „jsi mi sympatická.“ Usmála se. „Fajn. Jenom se do mě nezamiluj.“ „Připadám ti tlustý?“ zeptal se. „Spíš starý,“ řekla. „A tlustý?“ „Jenom trochu silnější.“ Oba se rozesmáli. O deset minut později stál Marthaler oblečený v předsíni. „Nezlobíš se, že teď odejdu?“ „Ne,“ řekla. „Stejně je to tu bez snídaně.“ Zamyslel se, ze kterého filmu tu větu zná. Než se stačil zeptat, pokračovala: „A taky bez diskusí.“ Hned byl doma. „ Sólo pro Sunny,“ řekl, „od Konrada Wolfa. NDR 1980.“ Přikývla. „Rok nevím, ale zbytek sedí. Perfektní film… Ne vadilo by ti, kdybychom si znovu říkali příjmením?“ 98 ●● nevěsta ve sněhu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197087