jako by chtěli vymazat všechny vzpomínky na uplynulý den. Překulila se na záda a stáhla ho na sebe. Natáhla ruku a rozsvítila stojací lampu. Leželi vedle sebe a dívali se do stropu. „Co to máš se zády?“ zeptala se. „Nic. Upadl jsem.“ Už se dál nevyptávala. „To, co jsme spolu právě dělali, dělají všichni savci,“ řekla potom. Marthaler čekal, že bude pokračovat. „No a?“ zeptal se konečně. „Můžeme se přesto pokusit chovat se k sobě v budoucnu jako slušní lidé? Myslím, s trochou respektu?“ Marthaler se tiše zasmál. „Ano,“ řekl, „jistě. Myslíš, že to byla chyba?“ Uplynula delší chvíle, než Thea Hollmannová odpověděla. „Pro mě ne,“ řekla, „já jsem sama. Pro tebe možná ano, ale to musíš vědět ty. Rozhodně to nikdy není úplně bez významu.“ Marthaler přikývl. „Ale stejně,“ řekl, „jsi mi sympatická.“ Usmála se. „Fajn. Jenom se do mě nezamiluj.“ „Připadám ti tlustý?“ zeptal se. „Spíš starý,“ řekla. „A tlustý?“ „Jenom trochu silnější.“ Oba se rozesmáli. O deset minut později stál Marthaler oblečený v předsíni. „Nezlobíš se, že teď odejdu?“ „Ne,“ řekla. „Stejně je to tu bez snídaně.“ Zamyslel se, ze kterého filmu tu větu zná. Než se stačil zeptat, pokračovala: „A taky bez diskusí.“ Hned byl doma. „ Sólo pro Sunny,“ řekl, „od Konrada Wolfa. NDR 1980.“ Přikývla. „Rok nevím, ale zbytek sedí. Perfektní film… Ne vadilo by ti, kdybychom si znovu říkali příjmením?“ 98 ●● nevěsta ve sněhu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197087
Marthaler jí špičkou prstu přejel po tváři: „Přeji ti krásnou dobrou noc, Theo Hollmannová,“ řekl. „Já vám také, pane hlavní komisaři.“
99 ❶ část první
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197087
▸ ▸ JEDENÁCT Druhého dne ráno Marthaler ještě spal, když se u dveří jeho bytu ozval zvonek. Zkusil ten zvuk nějak zapojit do svého snu. Převalil se v posteli, záda ho pořád ještě bolela. Zvonění se ozvalo znovu. Konečně otevřel oči. Vstal, šel ke dveřím bytu a stiskl tlačítko pro automatické otevírání domovních dveří. Pak si oblékl župan. Na chodbě stál muž, který komisaři připadal nějak povědomý, nemohl si ale vzpomenout na jeho jméno. „Chtěl bych si s vámi promluvit, pane Marthalere.“ „Ano, prosím?“ „Můžu jít dál?“ Marthaler už chtěl odmítnout, když vtom muže konečně poznal. Byl to Maurer, Terezin plavovlasý přítel. Člověk, kterého včera udeřil. Rázem byl úplně probuzený. „Poslyšte, jestli mě chcete žalovat, tak to prostě udělejte. Nevím, o čem bychom se ještě měli bavit. Mohl bych se vám omluvit, ale vůbec si nejsem jistý, že se mi chce.“ Tentokrát se blondýn neusmíval. „Ne,“ řekl, „to mě vůbec nezajímá. Mě zajímá Tereza. Chci s vámi mluvit o ní.“ „No prosím,“ opáčil Marthaler, „tak to je asi všechno v pořádku. Tereza se o vás zřejmě taky zajímá.“ Muž zůstal klidný. „Obávám, že to celé je nedorozumění. Jsem ženatý. Moje manželka se s Terezou seznámila v Mad ridu. Když Tereza předevčírem zůstala na letišti a nevěděla, co si má počít, zavolala mi a zeptala se, jestli si u nás může nechat zavazadla. Od té doby bydlí v pracovně mé ženy, která je zatím ještě ve Španělsku.“ Marthaler byl tak překvapený, že na to nedokázal nic říct. Otevřel dveře a pustil muže do bytu. Zavedl ho do kuchyně a požádal ho, aby chvíli počkal. Oblékl se, uvařil kávu, postavil na stůl dva šálky a posadil se. „Prosím, poslouchám.“ „Musíte si s Terezou promluvit,“ řekl Maurer. 100 ●● nevěsta ve sněhu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197087