Miroslav Sehnal ....................................................... Hodinu v nebi
a chápající, ke mně příliš tolerantní nebyla. Nikdy se sice nehádala, nevyčítala, ale uměla se podívat tak, že chlapa na celý den přešla chuť k jídlu. Měli jsme útulný dům, velkou zahradu a krásnou ložnici. Spal jsem v ní jen málokdy, pořád na cestách, honit kilometry, aby bylo na splátky pro banku. Společných chvilek jsme měli poskrovnu a těch intimních ještě míň. Manželé k občasným schůzkám. Život se nám obrátil naruby během jediné noci. Dorazil jsem s náklaďákem před náš dům, oči osleplé únavou, ale ne zas tolik, abych neviděl vyskočit z oka do naší zahrady polonahého chlápka. Právě svítalo, záblesk slunce rozhrnul tmu a věci měly rázem jasné obrysy. Z podezření byla jistota, pravda, o kterou jsem najednou nestál. Těkal jsem pohledem z Aldy na Helenu, nepříjemné vzpomínky se ve mně mísily s obavami, že jsem se stal svědkem opakující se historie. Fénix vstával z popela a ještě slepená křídla nastavil opět plamenům. Mea culpa! Tua culpa! Nostra culpa! Konferenciér televizního programu upozornil diváky na blížící se nový rok. Následoval ostrý tón 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197056