Vypoťte své modlitby
těmi různobarevnými deštníky v městských ulicích jsem si připadala jako v nějakém muzikálu. Moje taxi bylo létajícím kobercem; zdálo se, že provoz ustal, jakmile jsme vyrazili. Když jsme míjeli Carnegie Deli, připomnělo mi to všechny ty okamžiky, kdy jsem tam šla pro sýrové sušenky, abych ukojila potřebu mateřského zklidnění. Prolétli jsme Times Square, kde jsem zamávala sexy páru na billboardu – Kate Moss a Perry Ellisovi. Na barevné obrazovce Viacom Spectra byl čas 4:10 a teplota 56 stupňů Fahrenheita. Vždy je dobré vědět, kolik je venku stupňů. Obchod nahrávací společností Virgin Records byl to poslední, co jsem zahlédla předtím, než jsme vjeli do pustiny bezvýrazných šedivých budov. Prosvištěli jsme kolem výstavních místností a náklaďáků vykládajících věšáky plné šatů, což vyvrcholilo u Macy‘s, největšího obchodního centra na světě. Na Herald Square jsme vjeli do zácpy, kterou dokážou projet jen kurýři na kolech. Připomněla jsem si, že konec jednoho plynutí je začátkem dalšího. Kolem auta se probelhala mladá dívka s berlemi. Okamžitě mi to připomnělo mého syna Jonathana a jeho vážnou nehodu na snowboardu, při níž si poničil pravé koleno. Chirurg, který ho operoval, tvrdil, že spravoval tisíce kolen, ale tohle z nich vypadalo nejhůř. „Přineslo mi to dramatické probuzení mé vnitřní matky,“ řekl mi Jonny později. „Najednou jsem se ocitl ve zcela novém stavu vědomí. Nemohl jsem se pohybovat, aniž bych si byl vědom každého kroku, každého přenesení váhy. Musel jsem se naučit milovat sám sebe, i když nejsem dokonalý, a udržovat svou mysl zaměřenou na léčení, místo abych myslel na to, o co všechno přicházím. Vaření oběda mi zabralo většinu dne. Byl jsem tak smutný – nemohl jsem se dívat ani na sentimentální komerční film, aniž bych se rozplakal. Šlapal jsem třeba při rehabilitaci na rotopedu nebo jsem se snažil dostat do schodů a najednou jsem se rozplakal. Moje emoce se mohly pohybovat všemi směry a moje ego nad nimi nemělo žádnou kontrolu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196851
Staccato - 5. kapitola
Mou společnicí byla v té době Kaya, Toddův zlatý labradorský retriever. Můj život byl zredukován na úroveň života psa. Když jsem si šel zakouřit ven, házel jsem jí frisbee a ona ho chytala. Chvilku jsme čenichali kolem domu, pak leželi na gauči a snili psí sny a pak se Todd vrátil domů a nakrmil nás. Byl jsem moc šťastný, že mám přítelkyni na stejné úrovni jako já. Byl jsem zvyklý vést divoký, energický, aktivní život a teď se vše odehrávalo v pomalém tempu. Osprchovat se mi trvalo hodinu. Můj život byl najednou velmi zenový.“ Červená i zelená se několikrát vyměnily, ale neposunuli jsme se ani o píď, a tak jsem vystoupila a došla poslední míli domů dlouhými plavnými kroky. Vzpomínala jsem, jak tato nehoda proměnila mého syna v muže a zároveň ho zasvětila do hlubokých mysterií matky. Během dílny Bůh, sex a tělo se George svěřil s tím, že ačkoli koncept vnitřní matky chápal intelektuálně, až do svého rozvodu ji neprožíval. „Neměl jsem rád svou vlastní matku, a tak jsem postrádal pozitivní model, jak být matkou sám sobě. Kromě toho se posledních dvacet let o tohle všechno starala moje manželka. A pak jsem se najednou ocitl sám se sebou. I ty nejběžnější domácí práce, jako je vaření nebo praní, se pro mě staly silným lékem. Je mi teď příjemné vidět skříň plnou šatů, které se tam neobjevily nějak mysticky – sám jsem je tam dal.“ Ačkoli jsem žena, občas také ztrácím kontakt se svou vnitřní matkou. Nedávno jsem seděla ve svém křesle a zírala do prostoru, přitahovaná a paralyzovaná hromadou neotevřené pošty ležící na mé pohovce. Měla jsem pocit, jako kdyby v každé obálce byla uvězněná osoba, která mě odsuzuje za to, že jí neodpovídám, ale nemohla jsem se pohnout. Zvuk faxu mě vytrhl z toho neutěšeného stavu. Psala mi má přítelkyně Lorca, nádherná mladá herečka. „Říkala jsem si, že možná budeš potřebovat nějakou inspiraci,“ stálo na první straně. Jak pro všechno na světě mohla 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196851
Vypoťte své modlitby
vědět, že jsem se právě teď takhle zasekla? Poslala mi dopis, který jí napsala její matka: Drahá Lorco, ty vždycky kráčíš kupředu, navzdory porážkám anebo úspěchům. V I-ťingu stojí: „Je potřeba vytrvalosti.“ Vytrvalost znamená POHYB, na rozdíl od stavu usedlé sebestřednosti. Být vytrvalý znamená vytvářet pohyb, pokračovat v chůzi. Ano, je v pořádku zastavit se kvůli kontemplaci, meditaci a modlitbě a vnitřnímu usebrání. Takové zastavení se však stává podnětem pro INSPIRACI, aby se tvořivý proces mohl znovu a znovu obnovovat! Jen Ti tím chci říct, že Tě milujeme, neochvějně a navždy. To je všechno. máma
Jak mohla tato žena sedící v černém houpacím křesle kdesi uprostřed Texasu přesně vědět, co potřebuji slyšet? Ale pak jsem si připomněla, že nepsala mně. Zvedla jsem telefon, zavolala Lorce a zeptala se: „Co se děje? Proč ti matka napsala tenhle dopis?“ Řekla mi, že zápolí s přetěžujícím a přehnaně kritickým režisérem a že to u ní vede ke ztrátě sebevědomí. Proto volala své matce. „To je úžasné,“ řekla jsem, „protože jsi mi to poslala přesně ve chvíli, kdy jsem potřebovala dávku této mateřské energie. Ztrácela jsem důvěru ve svou schopnost odpovídat na došlou poštu.“ Matka ve Ford Worth v Texasu píše dopis svému dítěti v Severní Karolíně, který jednoho téměř jarního dne končí v mém počítači na Manhattanu. Kolo se stále točí. Milost vesmírné matky stále proudí a připomíná nám, abychom se navraceli do onoho stavu dětské nevinnosti, kdykoli se svět stane příliš zahlcujícím a my ztrácíme kontakt se svým pravým já. Zavolal mi Greg a řekl mi, že jeho přítelkyně Carol se psychicky „rozložila“ a cítila se, jako by ztratila svou duši, a tak se rozhodl udělat jí 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196851