87 til, že skupina doufajících lidí sdílí určité vlastnosti, mezi něž patří vynalézavý přístup k řešení problémů a schopnost sám sebe motivovat. V krizi tito lidé sami sebe ujišťují, že se situace zlepší. Dokážou pružně přemýšlet, takže nalézají rozličné způsoby, jak dosáhnout svých cílů. Včas poznají, kdy se zaměřit na cíle jiné, je-li jejich původní předsevzetí nedosažitelné. Hrozivě rozsáhlý úkol si umějí rozdělit na menší, zvládnutelné oddíly. Z hlediska emoční inteligence mít naději znamená, že člověk nepropadne ochromující úzkosti, nekapituluje před těžkými úkoly nebo problémy, ani kvůli nim nepropadne depresi. Lidé, kteří dokážou neztrácet naději, jsou při sledování svých životních cílů skutečně méně depresivní. Celkově jsou také méně úzkostní a mají méně stresujících emocí.
Optimismus:
zdroj motivace
Američané, kteří sledují závodní plavání, skládali velké naděje v Matta Biondiho, člena amerického olympijského týmu z roku 1988. Někteří sportovní komentátoři přirovnávali Biondiho k Marku Spitzovi, jenž na olympijských hrách v roce 1972 získal sedm zlatých medailí. Avšak v prvním závodě na 200 metrů ve volném stylu skončil Biondi až jako třetí. V dalším závodě, na 100 metrů motýlka, přišel Biondi o zlato jen o několik centimetrů: Vítěz vyvinul na posledním metru větší úsilí. Sportovní komentátoři se dohadovali, zdali tyto porážky podlomí Biondiho úsilí v následujících závodech. Ale Biondi se z porážky vzpamatoval a v následujících pěti závodech získal zlaté medaile. Jedním z diváků, kteří nebyli obnovením Biondiho sil překvapení, byl i Martin Seligman, psycholog z Pennsylvánské univerzity, který před několika měsíci testoval Biondiho optimismus. V Seligmanově pokusu oznámil rozhodčí Biondimu, že při plavání dosáhl horšího času, než jak tomu bylo ve skutečnosti. Navzdory obvyklé zpětné vazbě neúspěchu, jenž oslabuje naši motivaci, byl Biondiho výkon ve druhém pokusu (ve skutečnosti už tak velmi dobrý) dokonce ještě lepší. Avšak když oznámili falešný špatný čas ostatním členům týmu (jejichž výsledky v předchozím testování ukazovaly, že jsou pesimističtější), jejich časy se v následujícím závodě zhoršily.21 Optimismus, podobně jako naděje, vede k víře, že v životě nakonec všechno dobře skončí, navzdory všem ztrátám a zklamáním. Z hlediska emoční inteligence je optimismus postojem, jenž zvyšuje naši odolnost vůči apatii, beznaději nebo depresi v těžkých životních situacích. A – stejně jako jeho blízce příbuzná naděje – i optimismus se v životě vyplácí (pochopitelně za předpokladu, že jde o skutečný optimismus; příliš naivní optimismus může být naopak příčinou selhání).22 Seligman definuje optimismus podle toho, jak si lidé vysvětlují svoje úspěchy a neúspěchy. Optimističtí lidé vidí v nezdaru něco, co by mohli změnit, aby napříště uspěli. Naopak pesimisté přijmou vinu za svoje selhání a připíšou ji nějaké své vrozené vlastnosti, kterou prostě nedokážou změnit. Tyto rozdílné pohledy mají hluboký dopad na to, jak lidé v životě reagují. Například při zklamání po nepřijetí do zaměstnání
EMOCNI INTELIGENCE_02_TEXT_TISk.indd 87
3.10.2011 10:30:46 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196839