98
MARTYN WAITES
Rozlité mléko
M
léko, které dostali, Jamesovi nechutnalo. Bylo hustší a teplejší než to, které pil v Londýně, a mělo úplně jinou chuť. Paní ředitelka Hoggová vykládala, že mají velké štěstí a mohou za něj být vděční, protože na venkově je mléko mnohem kvalitnější než ve městě. Ale Jamesovi připadalo to londýnské stejně lepší. Všechno, co znal z Londýna, mu připadalo lepší. Děti seděly u jídelního stolu a obědvaly. Nikdo nemluvil. Dokonce se jedno na druhé ani nedívaly. James přemýšlel o Tomovi. Vzpomínal, jak si spolu hráli na kovboje, na indiány nebo na Němce a Angličany a jak byl vždycky jeden z nich zastřelen a zemřel, aby vzápětí znovu obživl, připraven k odvetě proti nepříteli. Jenže teď už Tom neožije. Teď už ne. Všiml si, že se slečna Parkinsová vrátila zvenku celá zablácená a špinavá a honem se šla nahoru převléci, aby ji nikdo neviděl. James ji zahlédl, ale nikomu nic nepověděl. Byl hrdý na to, že podobné věci zásadně nedělá. Ale zajímalo by ho, kde byla. Možná také zažila nějakou nepěknou příhodu s ostnatým drátem. Potřásl hlavou, aby tu myšlenku zapudil, a zkusil na ostnatý drát nemyslet. Slečna Parkinsová za chvíli sešla dolů a přisedla si k nim. Vypadala stejně rozrušeně jako všichni ostatní. A tak jako většina ostatních téměř nic nejedla. James si opět lokl mléka a znovu si uvědomil, jak moc mu nechutná. Naproti němu seděl Edward. Jídla se ani nedotkl, jenom upřeně civěl do klína na svůj milovaný obrázek.
ZENA V CERNEM_ANDEL SMRTI_TISK.indd 98
2.6.2014 15:20:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196838