„Nic nevidím,“ řekl. Čekala v pozadí, jako by se neodvažovala k oknu přiblížit. Wallandera napadlo, jestli ji nepostihlo nějaké momentální pomatení smyslů jako důsledek těžkých událostí poslední doby. Postavila se vedle něj a ukázala. „Tam,“ řekla. „Tam. Někdo tu v noci byl a kopal.“ „Vy jste někoho viděla?“ zeptal se Wallander. „Ne.“ „Něco jste slyšela?“ „To ne. Ale vím, že tam v noci někdo byl.“ Wallander se pokusil určit, kam ukazuje prstem. Zdálo se mu, že kousek trávníku je pošlapaný. „To mohla být kočka,“ odtušil. „Nebo krtek. Nebo dokonce krysa.“ Zavrtěla hlavou. „Někdo tam v noci byl,“ trvala na svém. Wallander otevřel prosklené dveře a vyšel do zahrady. Vstoupil na trávník. Zblízka to vypadalo, jako by někdo vyhrabal trs trávy a potom místečko zase zakryl. Dřepl si a přejel po trávě rukou. Jeho prsty narazily na něco tvrdého, plastového nebo kovového, jakýsi úchyt vystupující ze země. Opatrně odrhnul stébla. Těsně pod svrchní vrstvou trávníku byl zahrabaný ně jaký šedohnědý předmět. Najednou Wallander ztuhl. Odtáhl ruku a pomaličku se postavil. Na chvilku si pomyslel, že se nejspíš zbláznil, zkrátka to nemohlo být tak, jak se domníval. Bylo to příliš nepravděpodob né, příliš nepochopitelné, než aby to vůbec mohlo někoho napadnout. Zvolna se vracel ke dveřím, pokládal nohy do nejasných stop, které tam předtím zanechal. Když dorazil do domu, otočil se. Pořád nemohl věřit, že je to pravda. „Co to je?“ zeptala se. „Doneste telefonní seznam,“ odpověděl Wallander a uvědomil si, jak napjatě jeho hlas zní.
98
henning mankell
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196611