NENÁVIST NACISTŮ KE KŘESŤANSTVÍ Mnoho nacistů bylo zavilými nepřáteli křesťanství, ale na veřejnosti přinejmenším Hitler volil umírněný, smířlivý tón, především vůči katolictví. V soukromí zastával stejně krajní a nepřátelské názory na křesťanství jako Rosenberg, Himmler a Hess. Rauschning shrnul jeden z rozhovorů a to, co v něm Führer poznamenal, takto: Až přijde čas, Hitler dá světu nové náboženství. Požehnané vědomí věčného života v jednotě s velkolepým univerzálním bytím a ve společenství nesmrtelných lidí – takové poselství předá světu, až přijde čas. Hitler bude první, kdo uskuteční to, čím mělo být křesťanství, radostnou zvěst, jež osvobodí lidi a zbaví je všeho, co je tíží. Hitler vrátí lidem sebevědomé božství, jímž je obdařila příroda.
NACISMUS JAKO NÁHRADNÍ NÁBOŽENSTVÍ Pro národní socialismus bylo typické, že se snažil probudit náboženské cítění Němců a nasměrovat ho na NSDAP a především na jejího vůdce. Hitler byl prezentován jako vhodný ústřední objekt uctívání, jeho ideály jako skutečné národní náboženství a jeho strana jako ta pravá církev, k níž by měli patřit všichni opravdoví Němci. Nacisté dělali všechno pro to, aby dali lidem náhradní náboženství i s jeho obřady, dogmaty a posvátnými předměty. Své záměry samozřejmě prosazovali s kolísavými úspěchy, protože Hitler býval na veřejnosti mnohem opatrnější než jeho pobočníci, nicméně obecné směřování nacismu bylo zřejmé a jeho trvalá snaha nahradit křesťanství vlastními idejemi se projevovala ve všech oblastech života. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196561