Po tom, co jsem právě řekl o významné úloze náhody v myšlení našeho XVI.–XVIII. století, mohlo by se zdát, že princip kauzality – princip souvislosti jednoho fenoménu s druhým, je v baroku silně tlumen principem náhody, že barok nechce příliš připouštět zákonnost vztahu mezi smysly postižitelnou příčinou a smysly postižitelným účinkem, že tu vsunuje s oblibou mezi tyto dva póly moment, který jejich vzájemný vztah znejasňuje a znesnadňuje. Povážlivost situace je tu tím větší, že do řešení celého problému vstupují ještě dva další momenty iracionálního či poloiracionálního charakteru, jako je moment Tajemství a moment Zázraku, kterých jsme se letmo sice už dotkli, ale k nimž se musíme v této souvislosti vrátit ještě jednou. A přece veliké pokroky, které učinila věda a zejména vědy přírodní v baroku, nedovolují naprosto odpovědět na právě formulované otázky zjednodušujícím a neporozumivým pohrdáním, které označuje barok jako dobu Temna, neschopnou vyplést se ze zajetí pověr, nevědomosti a zatemněnosti. Pro barok je po této stránce příznačný jeho poměr k alchymii. Tato věda kvetla ve středověku, kvetla v renesanci a barok ji přijal do jisté míry jeho dědictví těchto předchozích epoch. Ale staví ji čím dál tím zřetelněji na půdu vytvářenou vědeckými principy. Sledovat tento vývoj alchymie v baroku patří mezi nejzajímavější pohledy tohoto historického panoramatu a napomáhá nemálo proniknout k vnitřnímu pochopení tohoto stylového fenoménu. Alchymie v počátcích baroka odpovídá, možno říci, těm rytířským románům z konce středověku, o kterých byla výše řeč a jejichž fantastiku zkarikoval slavný Cervantesův román. Je to dobrodružství bojující s větrnými mlýny jako Don Quijote. Jenže se pachtí v bludišti ve všelijakých křivulích, kotlících, pánvích, miskách a dalším poslušenství svých kuchyní za vidinou zlata. Jiní hledají tu kámen moudrosti, opět jiní elixír věčného mládí atd. Příbuznost těchto fantastických laboratoří s také už dotčenými Viděními svatého Antonína, Pokušeními svatého Antonína a jim podobnými fantaziemi je očividná. Alchymista tohoto staršího údobí nesleduje kauzální vztahy mezi jednotlivými složkami svých pokusů. Jeho pozornost je upjata k fantastickému cíli, který ho zvábil, aby se vydal na dobrodružnou cestu svých pokusů, míšení, pálení, spájení a dalších akcí. Výsledky, jichž dosahuje snad mimo tyto víceméně
94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196514