Část druhá
ZABIJÁCI S RTĚNKOU 1971–1974 9. Krize osobnosti Penny Arcade: V naší rodině mě považovali za ďáblovo dítě. Když mi bylo sedmnáct utekla jsem z domova. Matka mě tenkrát udala a já strávila noc ve vězení v mém rodném městě New Britain ve státě Connecticut. Další den ráno mě matka vyzvedla a já jsem s ní kráčela směrem k našemu domu a potom jsem prostě pokračovala dál. Prošla jsem Princetownem a Bostonem a skončila jsem v East Village. Člověk tenkrát mohl leckde přespat jednu noc a píchnout si drogu v některém z těch neustále se stěhujících míst. Celá ta feťácká komunita se tenkrát přesouvala z hotelu Chelsea do hotelu Earle a pak do Henry Hudson a do Sevilly. Někdo vždycky šel do hotelu, ubytoval se v apartmá a nastěhovalo se tam patnáct lidí. Pořád tam ale hrozilo, že vás někdo ošuká, a já byla jen mladá holka, která hledala místo na spaní. A tak jsem začala trávit čas v pizzerii na rohu Sedmé ulice a Druhé avenue a seznámila jsem se tam s hochama, co jeli ve speedu. Tam mě taky někdo představil áčkařům, což byla zkratka pro „amfetaminovou“ partu – Brooklyn Frankiemu, Krátkovlasýmu Sammymu a Černýmu Frankovi. Byla to hodně divoká parta, žádný hippies. Byli to kriminálníci, homosexuálové, poživači drog, duchovní hledači a umělecky založený lidi. Velký podfukáři, pábitelé, vtipálci. Byli to legendární osobnosti, který takhle žily už léta a vypadalo to, že já jsem nejnovější pokračování tohohle dlouhatánskýho příběhu. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196065