„Tak jen zavři oči a svým vnitřním okem zkus vidět Adama i sebe tak, jak by sis přála, aby to skutečně bylo. Není to jen pouhé snění. Je potřeba cítit emoce, vyrůstající z toho, že ho vidíš. Z jeho paží, které tě objímají. Dotýkej se jeho obličeje. Vnímej jeho slzy štěstí a stírej je, jako jsi to dělala, když byl ještě dítě. Naslouchej jeho hlasu, jak říká, že tě má rád. Dívej se do jeho očí a uvědomuj si, že to je realita. A potom poděkuj Bohu, že vyslyšel tvé prosby.“ „Ale to se doopravdy nestalo…“ „Ne, ale stane se to. Jen důvěřuj, Allegro, důvěřuj.“ Stará žena přivřela oči a začala neslyšně pohybovat rty. Tělo jí zaplavil pocit míru a pokoje a jen mlhavě zaznamenala, jak se Poppy po špičkách vytrácí z pokoje a tiše zavírá dveře.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196006