pak Rob. A potom už jen já, můj stojan na infuze a věž s ho dinami za oknem.
*** „Tak mi o tom klukovi něco řekni.“ Rob je na Kravatového kluka víc než zvědavý. „Měl kravatu a super tenisky a dobře líbal.“ „A dál?“ „To je všechno. Říkala jsem ti, že je to moje mez. Ani ne zjistil, že mám paruku.“ Rob se směje. „Pořád mi zajížděl rukama do vlasů, když mě líbal. Ne můžu uvěřit tomu, že si ničeho nevšiml.“ Rob se směje ještě hlasitěji a popadne mě do náručí. S oblibou lidi mačká, tak silně, že z vás vymáčkne všechen vzduch, když si nedáte pozor. „Co máš v plánu tenhle víkend?“ ptám se. „Myslím, že se po službě stavím u Franken en Kok. Abych o půlnoci oslavil tvoje narozeniny.“ Kavárna Franken & Kok je náš místní lokál. „To je milý. Zítra můžu jít domů. Zřejmě se budu cítit mizerně, ale chtě la bych vás všechny vidět.“ „Ovšemže se zastavíme, panenko, i s kyticí pro naši osla venkyni. S nesmyslně obrovským pugétem.“ Rob odchází a já slyším dupání jeho těžkých bot, jak se vzda luje chodbou. Esther běhá sem a tam. Sladká, krásná Esther – tak překypující životem v kontrastu s tímhle bílým, sterilním prostředím. Zvedám oči a vidím, že můj sáček se žlutou che mikálií je skoro prázdný. Během několika minut začne moje kapačka pípat a Esther přijde s novou dávkou. A když přichází, jsem totálně holohlavá. Moje paruky visí na stojanu s infuzí. „Ráno přijde můj kamarád Jochem. Pamatuješ, jak jsem ti o něm vyprávěla? Musíš se s ním vidět,“ říkám Esther, sotva
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195822