98
zené a tedy mocné strany politické“ (Sladkovský 1875: 216). Vnitřní síla stran v poměrném systému bude mít přímý vliv na disciplinovanost jejich členů: „Byť si také, jak výše k tomu poukázáno, sem i tam objevili se tací živlové, kteříž snad nechtěli by podvoliti se kázni strany kterékoli, největší část občanů zajisté nahlédne vždy velkou výhodu, ba nezbytnou nutnost společenského jednání v řádně zřízených stranách, a mudrlantů takových, kteří vždy a vše chtějí míti jen po svém, bude vždy jen malý počet jako na výstrahu, kam by došla společnost lidská, kdyby všickni její členové byli takovými samotáři“ (Sladkovský 1875: 216). Stranická disciplinovanost volených zástupců strany tak není jen důsledkem jejího vnitřního fungování a vnitřních mechanismů, ale i důsledkem chování samotných voličů v rámci poměrného systému. Voliči mohou trestat jednání volených zástupců, které není v souladu se zájmy strany jako celku. Stranická disciplinovanost nebude mít podle Sladkovského autoritativní charakter, ale bude naopak výsledkem celkové demokratizace vnitrostranických poměrů. Podle něj totiž zavedením poměrného zastoupení dojde k omezení moci stranických vůdců, jak s ohledem na politické směřování strany, tak ve vztahu k navrhování kandidátů. Ti budou totiž spíše procházet procesem výběru zespoda, ze strany lokálních stranických organizačních jednotek, proto „také při navrhování kandidátů k volbám přestane libovůle a protekce jednotlivců a zejména vůdců rozličných stran“ (Sladkovský 1875: 216). Konečně, k demokratizaci strany povede i zřízení adekvátně zastoupených vnitrostranických frakcí či platforem s členskou základnou odpovídající jednotlivým společenským oborům a zájmům. Je až s podivem, nakolik zde Sladkovský předznamenal známý argument M. Duvergera ohledně působení poměrného volebního systému na vnitřní strukturu politických stran. Duvergerova známá hypotéza ohledně účinků poměrných volebních systémů totiž neurčuje jejich důsledky pouze na počet politických stran, ale také na jejich charakter a strukturu. Podle Duvergera (1963: 205) má poměrné zastoupení oproti většinovému vést k ustavení rigidních, nezávislých a stabilních politických stran. Vlivu volebních systémů na vnitřní strukturu stran však patří spíše k méně prozkoumaným otázkám a Duvergerovy hypotézy ohledně stranické struktury byly podrobeny pouze několika málo testům (např. Janda, King 1985). Jedná se o kontrast vůči agendě zabývající se souvislostí volebních a stranických systémů, ačkoli jde o neméně důležité téma.
STRANICKÝ SYSTÉM Úvahy ohledně vlivu volebních systémů na charakter stranických systémů, a zejména počet stran tvoří analytické jádro volebních studií. Jedná se o otázku teoreticky systematizovanou M. Duvergerem (1963) a podle R. Taagepery (2007: 697–698) natolik ústřední, že ji přirovnává k rosettské desce moderní politologie. Tato otázka je i v rámci české politologie pravděpodobně nejlépe Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195805