100
Arkadij a Boris Strugaãtí
VÛdce pustil kyj, sykl bolestí a klesl do podfiepu. Candide odskoãil. Dva z lupiãÛ je‰tû pofiád tahali tonoucího z moãálu. Zabofiil se tam pofiádnû, tváfi uÏ mûl celou modrou. VÛdce sedûl na bobku a ustaranû si prohlíÏel zranûní. Zbylí tfii se s klacky nad hlavami shlukli za náãelníkov˘mi zády a pfies jeho hlavu také zkoumali ránu na kolenû. „Ty se‰ mi ale vrták, tatíku,“ utrousil vÛdce vyãítavû. „Copak tohle se dûlá, hfibete jeden selská? Kde ty ses mezi nima vzal…? Sám neví‰, co by pro tebe bylo lep‰í, palice dubová…“ Dál uÏ Candide neãekal. Otoãil se a co nejrychleji se rozbûhl za Navou. Lupiãi za ním hnûvivû a posmû‰nû pokfiikovali a vÛdce hulákal: „ChyÈte ho, chyÈte hóó!“, ale vÛbec se za ním nehnali, a to se Candidovi ani trochu nelíbilo. Cítil, jak v nûm roste rozãarování a vztek, a v bûhu se snaÏil pochopit, jak mohou tihle nemotorní, neobratní lidé nahánût okolním vesnicím takov˘ strach a je‰tû ke v‰emu jak˘msi jemu zatím neznám˘m zpÛsobem likvidovat mrtváky – jinak mr‰tné a nelítostné bojovníky. Za chvilku zahlédl Navu, která tvrdû bu‰íc bos˘mi patami do zemû utíkala asi tfiicet krokÛ pfied ním. Vidûl, jak mizí v zatáãce, jenÏe najednou se znovu vynofiila – uhánûla pfiímo proti nûmu – pak se na okamÏik zastavila a nakonec vyrazila do strany, rovnou pfies baÏinu, pfieskakujíc z kofiene na kofien, jen od ní bláto odletovalo. Srdce se v Candidovi zastavilo. „StÛj!“ zafival pfier˘vavû. „Ty ses zbláznila! Tak stÛj!“ Nava okamÏitû zastavila, chytla se rukou volnû spl˘vající liány a otoãila se k nûmu. V‰iml si, Ïe ze zatáãky proti nûmu vy‰li tfii lupiãi, také zÛstali stát a koukali chvíli na nûj, chvíli na Navu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195757