na stěnách a přitom cítí uspokojení, třebaže by měli cítit odpor. Ale oni nepřemýšlejí a to je chrání před hrůzným poznáním, že jsou oškliví, nešťastní a prolhaní. Jdou až tak daleko, že návštěvníkům svých bytů, kteří je, hostitele, znají jako ošklivé, nešťastné, tupé a vulgární lidi, ukazují fotografie, na nichž vypadají, jak si myslí, jako šťastní a krásní lidé, nestydí se ukazovat tyhle fotografie i těm, kteří je opravdu znají, a dokážou je tudíž i na fotografii samozřejmě odhalit jako lháře a lidi skrz naskrz prolhané a ztracené. Žijeme ve dvou světech, řekl jsem Gambettimu, ve světě skutečném, který je smutný, vulgární a přímo smrtící, a ve fotografovaném, který je skrz naskrz prolhaný, ale pro většinu lidstva vysněný a ideální. Vezmeme-li dnes člověku fotografii, strhneme-li mu ji se stěny, řekl jsem Gambettimu, a jednou provždy zničíme, vezmeme mu bezpochyby všechno. Lze tedy logicky říci, že lidstvu na ničem jiném nezáleží, k ničemu jinému se neupíná a není konečně ani na ničem jiném závislé než na fotografii. Ta je jeho záchranou, Gambetti, řekl jsem, načež se Gambetti zasmál a nazval mé vývody blouzněním po ránu, použil spojení, které jsem ještě nikdy neslyšel a které u mne vyvolalo smích, k němuž se Gambetti samozřejmě rád připojil, a oba jsme si smích delší chvíli s velkou radostí vychutnávali. Kdybychom se nevyznali v umění nadsázky, řekl jsem Gambettimu, byli bychom odsouzeni ke strašně nudnému životu, k existenci, která by sama sebe nebyla hodna. A já jsem dokázal vyhnat umění nadsázky do neuvěřitelné výše, řekl jsem Gambettimu. Abychom byli schopni cokoli srozumitelně vysvětlit, musíme umět pře hánět, řekl jsem mu, jen přehánění věci ozřejmí, w
100
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195716