„Hm, je to smutné. Nepamatuješ si něco jiného?“ Hattie pokrčila rameny. „Asi ne,“ řekl Lawrence a hřbetem ruky ji rozmarně šťouchl do stehna. Hattie ztuhla. „Ale no tak, kočičko. No tak, pojďme se snažit být trochu šťastní. Tohle je přece šťastný okamžik, no ne?“ „Mně se ten verš líbí. Mám z něj pocit, že nejsem sama,“ řekla Hattie. Odtáhla se od něj. „Budeš si brát víc směn na železnici, je to tak?“ zeptala se. „Už jsme o tom mluvili. Samozřejmě že budu.“ Lawrence na sobě cítil její pohled, nejistý a vyděšený. Ztrácí glanc, pomyslel si. V posledních dnech na ní bylo cosi všedního a ošuntělého. Lawrence nechtěl, aby Hattie byla obyčejná unavená černá ženská jako každá druhá. Neodjel snad z Marylandu, aby se takových ženských zbavil? A nevzal si svou bývalou ženu proto, že zářila jako diamant? Nenapadlo ho, že na strachu a obavách, které Hattie tak ničily, má svůj podíl i on. Stýskalo se mu po té Hattie, která pro něj byla při jejich seznámení tak neodolatelná. Trochu chladná, trochu nepřístupná, trochu rozzlobená — právě dost na to, aby měla pružný krok a jiskru v oku. Oplývala správnou dávkou zloby, která ji hnala kupředu, stejně jako Lawrence. A pak měla ještě jednu stránku a tou prahla a toužila po něčem, co nikdy nebude mít. I v tomhle byli stejní. Pár měsíců předtím, než Hattie otěhotněla, ji vzal Lawrence do New Yorku. Cesta vyžadovala složité plánování. Hattie řekla Augustovi a své sestře Marion, že si ji najali jako kuchařku na slavnost v domě nějaké bílé paní na Main Line a že tam zůstane přes noc. Marion se starala o děti. Lawrence nečekal, že se bude Hattie cítit tak provinile. Její pocit viny vrhl na jejich výlet a na celý 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195708