jsem vás potkala, připadalo mi, že by se vám nějakej šiknul.“ Tvářila se až nesměle. Je fakt krásná, všimnul si Albert. Přesto chtěl znát odpovědi. „Víte, já — vlastně o vás vůbec nic nevím,“ řekl. „Přísahám, že nejsem žádná pošahaná magorka,“ usmá la se. „Ne, tak jsem to nemyslel.“ „Můžu se na něco osobního zeptat já vás?“ „Jasně.“ „Proč milujete Louise?“ Nato se přihodila zajímavá věc. Albert si zničehonic uvědomil, že poslední dvě minuty byly od rozchodu vůbec první, kdy na Louise ani nepomyslel. Po vyslovení jejího jména se mu však do popředí mozku opět vedral její zřetelný obraz: ty její dlouhé splývavé plavé lok ny, ta její sametově hebká pleť, ty dvě velké modravé tůňky po obou stranách toho jejího rozkošného nosíku… tůňky, v nichž by se člověk utopil… Ještě nikdo po něm nechtěl, aby svou lásku k Louise slovně kvantifikoval, a ani jeho samého nic podobného nenapadlo. Něco takového žádné vysvětlování nepotře bovalo. Byla to opravdická láska, ryzí a prostá, a on ji vždy s dychtivostí a vděkem přijímal takovou, jaká byla. Proto mu chvíli trvalo, než vymyslel odpověď. „Jéžiš, dyť já bych všechny ty důvody ani nespočítal,“ namítl. „Když jsem s ní, je mi dobře. A dobrej pocit mám i ze sebe. Když jsem s ní, jsem hrdej, víte? Ona je prostě úroveň sama, ale má i zábavnou, hravou stránku a navíc je samozřejmě ne skutečně krásná…“ „Půvabná rozhodně je, to ano,“ přitakala Anna, „ale upřímně řečeno — a říkám to nerada — nechápu, co ještě jinýho na ní vidíte.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195668