Upíři v evropských zemích v kolébkách a vysávaly z nich krev. Tu potom smísily s popelem a ze směsi uhnětly magické kuličky, jež vhozeny do ohně způsobily na dálku smrt nějaké osoby. Le streghe však občas litovaly svých zločinů a z týchž kuliček připravily takové lasagne, jež měly moc uzdravit umírající dítě. Dokonce se v některých krajních případech stávaly jakýmisi „upíry naruby“, když vlastní krev věnovaly dítěti, aby uspíšily jeho uzdravení. Prostředky, jež měly sloužit k ochraně proti čarodějnicím, někdy připomínají ty, které se užívaly proti morám, např. k venkovním dveřím se pokládal smeták, štětka nebo kartáč, aby se strega musela zastavit a počítat, kolik je v něm žíní. Stejně jako mory přepadaly domy v noční době, a proto byli členové rodiny nuceni střídat se v bdění a mít poruce zbraně sloužící jako apotropaion – prostředek k odvrácení zla (Priori 1964: 466). Strega prošla později pozitivním vývojem, zejména díky pokroku lékařské vědy, a nakonec se stala oblíbenou pohádkovou postavou italských dětí. Pod jménem befana nosila takřka až do konce 20. století dárky dětem na svátek Tří králů. Definitivní zánik befany, jehož jsme svědky v posledních letech, souvisí s masivním nástupem Santy Clause, který je v dnešní době nejčastěji tím, kdo přináší dětem dárky. Důkladně prozkoumanou postavou je furlánský benandante (Ginzburg 1966).49 Jelikož však tato postava úzce souvisí s tématem boje mezi tzv. „živým a mrtvým upírem“, věnujeme se této problematice na jiném místě (Druhá část, I.3.). Skutečnost, že v Itálii se upírské bytosti uchovaly jen ve folkloru a nenašly prakticky žádnou odezvu ve středověké literatuře, by mohla posloužit jako dodatečný argument pro ty, kdo oponují teoriím odborníků, kteří nevěří ve folklorní původ upírských pověr a odvozují je přímo z představ antického starověku 49 Český
překlad této významné Ginzburgovy studie byl pořízen až koncem roku 2002. Jak však přiznává sám autor, do dnešního dne tato studie ztratila na aktuálnosti.
97
# 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195643