Bylo lépe neničit iluze, které ta copatá dívenka měla o moci starší přítelkyně. Bohužel však právě tím, že mlčela, se zbavila Emanuela jediné možnosti, jak Bee opět najít. Rozhodla se, že se na to neprodleně vyptá Ariany. Nikde však neviděla její krátké vlasy ani neslyšela výbuchy jejího smíchu. Našla si snad jinou oběť, kterou seznamuje s malým salonem? Marie-Anna znovu počala mluvit o nepolapitelné Američance. „Chtěla jsem jí říci alespoň na shledanou. Tím hůř pro ni. Řekneš jí to za mě.“ „Cože? Ona odjíždí?“ „Ne, já.“ „Ty? Nic jsi mi o tom neřekla! Kam jedeš?“ „Ale buď klidná, ne daleko. Jednoduše jedu na měsíc k moři. Mamá najala v Pattaje bungalov. Musíš se tam na nás přijet podívat. Není to žádný problém, ani s těmi ucpanými cestami: sto padesát kilometrů. Musíš vidět ty pláže, je to nádhera.“ „Já vím: je to jedno z těch požehnaných míst, kam připlouvají žraloci žrát z ruky. Asi tě víckrát neuvidím.“ „Kam chodíš na takové pitominy?“ „Budeš se tam sama nudit.“ K vlastnímu překvapení začínala Emanuela cítit, že jí bude Marie-Anna chybět, i když je tak nesnesitelná. Nechtěla však dát smutek najevo. Donutila se k smíchu. „Já se nikde nikdy nenudím,“ odsekla dívka. „Budu celé hodiny ležet na slunci, budu jezdit na vodních lyžích. Ostatně beru si s sebou celý kufr knížek. Musím se připravovat na školu.“ „Pravda,“ škádlila ji Emanuela, „zapomněla jsem, že tě budou muset strčit do školy.“ „Každý nemá do hlavy nalité tvé vědomosti.“ „A budeš mít v Pattaji nějaké přítelkyně?“ „Ne, děkuji, chci tam mít klid.“ „No, ty jsi pěkná! Doufám, že si tě bude mamá držet na očích a že tě nenechá běhat za rybářskými kluky.“ Zelené oči se omezily na záhadný úsměv.
• 105 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195578