Portrét dámy (Ukázka, strana 99)

jeho velkému překvapení se však ten výraz náhle změnil v znepokojení, a dokonce zášť. »Ne, ani tehdy,« odpověděla suše a poté odešla. »Tvá přítelkyně ve mně zatím nevzbudila vášeň,« prozradil Ralph toho večera Isabel, »i když jsme si o tom dopoledne hodně povídali.« »Poznamenal jsi něco, co se jí nelíbilo,« odpověděla dívka.

Ralph se na ni upřeně podíval. »Ona si stěžovala?« »Tvrdila, že podle jejího názoru v tónu, který Evropané užívají, když mluví se ženou, je cosi hodně nízkého.« »Ona mě má za Evropana?« »Jednoho z nejhorších. Prohlásila, žes jí řekl cosi, co by Američan nikdy nevyslovil, ale nezopakovala to.« Ralph si dopřál zasmání. »Ona je taková prazvláštní kombinace.

Myslela si snad, že si ji namlouvám?« »Ne. Soudím, že to Američané taky dělají. Podle všeho se domnívá, že sis špatně vyložil něco, co řekla, a podsunul jí nečestné úmysly.« »Myslel jsem, že mi nabízí sňatek, a nabídku jsem přijal. Bylo to nečestné?« Isabel se usmála. »To bylo nečestné vůči mně. Nechci, aby ses ženil.« »A co má člověk mezi vámi všemi dělat, sestřenko?« chtěl vědět Ralph. »Slečna Stckpoleová mi tvrdí, že je to má svatá povinnost, a tak nějak je její povinností dohlédnout na to, abych tu svou splnil!« »Ona má velký smysl pro povinnost,« řekla na to Isabel vážně. »Ten opravdu má a je za vším, co říká. Kvůli tomu ji právě mám ráda. Domnívá se, že tě není hodno, aby sis nechával tolik věcí jen sám pro sebe. To chtěla právě vyjádřit. Pokud sis myslel, že se tě snaží – získat, pak ses moc mýlil.« »Je pravda, že ten způsob byl podivný, ale opravdu jsem si myslel, že se mě snaží získat. Omlouvám se za svou hříšnost.« Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195540

»Jsi hodně ješitný. Nemyslela tím nic ve svůj prospěch a vůbec ji nenapadlo, že by sis to tak mohl vysvětlit.« »Člověk musí být opravdu zdrženlivý, když mluví s takovými ženami,« uzavřel Ralph pokorně. »Je vážně divná. Až příliš osobní, když uvážíme, co čeká od jiných. Vchází do místnosti, aniž by zaklepala.« »Ano,« připustila Isabel, »myslím, že zatím dostatečně neuznala existenci klepátek. Vlastně nevím tak docela, jestli jí nepřipadají spíš jako pompézní ozdoba. Myslí si, že dveře by měly zůstávat pootevřené. Přes to všechno ji mám pořád ráda.« »Působí na mě pořád dojmem, že je trochu dovolená,« opáčil Ralph, který měl pochopitelně trochu rozpačitý pocit, že se ve slečně Stackpoleové mýlil dvojnásob. »Mně se asi líbí právě proto, že je trochu vulgární.« »Tvůj důvod by jí jistě zalichotil!« »Kdybych jí to měla sdělit, vyjádřila bych to jinak. Řekla bych, že je v ní cosi z lidu.« »Co ty víš o lidu – a nakonec co ví ona?« »Ví toho hodně a já zase vím, že ona vlastně představuje demokracii – ten kontinent, zemi, národ. Netvrdím, že to vše v sobě zahrnuje, to bychom po ní chtěli příliš. Tak nějak je toho živoucím příkladem.« »Takže ty ji máš ráda z vlasteneckých důvodů. Já bohužel právě z toho důvodu mám proti ní námitky.« »Ach,« povzdechla si radostně Isabel, »já mám ráda tolik věcí!

Pokud na mě něco silně zapůsobí, přijmu to. Nechci se vychloubat, ale mám za to, že jsem dost všestranná. Líbí se mi i lidé, kteří jsou úplně jiní než Henrietta – například někdo na způsob sester lorda Warburtona. Pokud se dívám na slečny Molyneuxovy, připadá mi, že odpovídají určitému ideálu. Pak se ukáže Henrietta a rovnou mě přesvědčí. Ani ne tak sama za sebe jako tím, co se kupí za ní.« »Á, ty myslíš pohled na ni zezadu,« naznačil Ralph.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195540

»Ona má pravdu,« odpověděla sestřenice, »ty snad nikdy nemluvíš vážně. Líbí se mi ta velká země, která se vine mezi řekami a přes prérie, rozkvétá, usmívá se a táhne se, až se zastaví u zeleného Pacifiku! Jako by z ní vanula silná, sladká a svěží vůně, a Henrietta – promiň mi ten příměr – má cosi z té vůně v šatech.« Isabel se mírně začervenala, jak skončila ten proslov, a ten ruměnec, spolu s tou chvilkovou vroucností, kterou k němu přidala, jí tak slušel, že Ralph tu stál a usmíval se na ni ještě chvíli poté, co domluvila. »Nejsem si jistý, že Pacifik je opravdu tak zelený,« dodal, »ale ty jsi mladá žena s úžasnou představivostí. Nicméně Henrietta opravdu voní budoucností – skoro to člověka porazí!«

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195540