McDonaldová 3 - zlom
30.6.2008 13:04
Stránka 101
Chtělo se mi zařvat a vystřelit jí nad hlavou. Její spaní se mi zdálo právě tak nepřirozené a odporné jako pohled na někoho, kdo se přejídá a přepíjí, dokud úplně neztvrdne. Emocionálně byla zřejmě právě tak komplikovaná jako mísa bramborové kaše. Zcela pochopitelně se stala oblíbenkyní vrchní sestry, protože ve srovnání s ní se jevil každý, kdo zrovna neležel v narkóze, jako zapálená tyč dynamitu a péče o ni vyžadovala právě tolik iniciativy a přemýšlení jako házet špinavé prádlo do pračky. Dívat se na ni, jak se vynořila ze své kukly, když přišel její čas jídla, jak mžourá ztěžklými víčky s ofinou světlých řas nad světlýma očima a jak zvedá bledou hlavu, bylo jako pozorovat červa vystrkujícího hlavičku z jablka. Kromě jídla Minna ožívala a projevovala nadšení, jenom když mluvila o souchotinách. Minna tuberkulózu milovala a velice ráda diskutovala o každé ohavné podrobnosti své choroby. Naprosto nesdílela optimismus nově příchozích pacientů, že se dostanou z Borovic za necelý rok, a počítala s klidem na lůžku aspoň na tři léta a při troše štěstí a s možným a pravděpodobným zhoršením stavu by to mohlo vyjít tak na pět let. Studovala své lekce s vášnivým zaujetím a diskutovala o svých příznacích s každým, kdo byl ochoten poslouchat. Z ošetřovatelek, z květinářek (ambulantních pacientek, které přicházely dvakrát týdně do lůžkového oddělení upravovat květiny), z děvčat s vodou, z uklízečů a z Karlíka těžila děsivé podrobnosti o operacích, chrlení krve a smrti. V Karlíkovi samozřejmě našla nevysychající zdroj zlých zpráv a hrůzných zkazek. Zatím neměl nikdo z našeho pokoje jiné léčení než klid na lůžku a Eileen neměla ani toho moc, ale všechny jsme se zdály prospívat velmi uspokojivě. Já už jsem nekašlala vůbec, Kimi nekašlala nikdy, Eileen kašlala jen ráno a když moc mluvila a smála se a Minna když se příliš vzrušovala příběhy jednotlivých nemocných. Všechny jsme měly dravou chuť k jídlu a snědly jsme libovolné množství jakékoliv potravy, která nám byla předložena. V dopisech domů jsme vždycky žádaly o jídlo, a v návštěvní dny vypadal náš pokoj jako lahůdkářství.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195100