Jednoho dne možná budeš k něčemu a místo té tvé zkurvené matky půjdeš vydělávat peníze ty. Pěst. Další modřina. To je všechno, k čemu je dobrá. Píchání. Ty budeš taky takový. Kopanec do zad. Nikdy tě nikdo nebude chtít. Když všichni zjistí, že jsi stejný kurevník jako tvoje matka. Úder hlavou o židli. Jsi dobrý jen k tomu, co ona. Nikdo se o tebe nikdy nebude zajímat. „Dost,“ zašeptá něžný hlas, který je plný bolesti. Obejme mě rukama a políbí na čelo. „Už můžeš přestat.“ Otevřu oči, které jsem měl zavřené po dobu, kdy jsem byl ztracený ve své hlavě. Meganiny modré oči jsou plné slz. „Už můžeš přestat,“ zopakuje. „Teď jsi v bezpečí. Jsi se mnou.“ Pohladí mě po tváři, zatímco po té její stékají slzy. „Jsi v bezpečí.“ Mlha začne konečně ustupovat, vzpomínky se ztrácejí a já zase začínám vidět jasně. Nechtěl jsem jí způsobit bolest, která se jí zračí ve tváři. To byl taky důvod, proč jsem to Megan nikdy nechtěl říct a proč jsem si ji nikdy nechtěl připustit tak blízko. „Kvůli mně neplač,“ setřu jí palcem slzu z tváře. „Za tvoje slzy přece nestojím.“ „Ale stojíš,“ přikývne. „Stojíš za každou slzu, která ve mně je.“ „Nestojím,“ hádám se a kousek se od ní odtáhnu. Vstanu z postele a začnu přecházet po pokoji, zatímco hlasy v mé hlavě znovu otevírají rány a přivolávají zpět vzpomínky, které jsem se celou dobu snažil potlačit. Připomínají mi, kým doopravdy jsem. Připomínají mi, za co stojí můj život. „Nejsem pro tebe dost dobrý, copak to nechápeš? Měli prostě pravdu, Megan. Jsem k ničemu. Jsem úplně v prdeli. Všechno, co mi kdy říkali – jsem prostě k ničemu a nikdo mě nebude chtít…“ „Pletli se,“ řekne silným hlasem. „Prostě se pletli. Všichni. Byly to jen lži.“ Zavrtím hlavou a sklopím ji, zatímco se opírám rukama o zeď přede mnou. „Ne, měli pravdu. Všichni. Jsem v prdeli. Zničený. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195053