nemovité vlastnictví později ani jednou nenavštívil. Co je to za podobenství, proč se tam tedy nevydám na družstevní loďce? Proto, že jsme tu družstevní po družstevnicku propili nejméně pětadvacetkrát. Je to jednoduché jako facka, každý inštrument nebo domácí havěť můžete pustit do oběhu nejednou. Nejsou tu a tam peníze – nevadí, jejich věc, zato máme kocoura. Ne my, brusiči, to dá rozum, nám by byl k ničemu, myši zatím železo nehryžou, ale mlynář, jak račte vidět, má kocoura. A jeden z tlupy předstírá, že je slepý potulný zpěvák, a přichází k mlynáři na pahorek: co je to za vísku tady u vás? Vezměte zavděk, slyší, Malokulebjakovo. A já myslel, že je to – Mýlomoukomolovo. Ne, ne, Mykomulolomovo, to je stará písnička, Mykomulolomovo jsme se jmenovali dřív. Hm, a kde je pak Mýlokurelemovo? Malokuleljomovo, říká, je úplně na opačné straně, u nás jsme nikdy špatně nemleli. A zatímco s mlynářem melou pantem hlouposti, naši prohnaní chlapi číhají za sýpkou na kocoura s pytlem. V mlhavém ránu volá mlynář svého sibiřského angoráka, šmejdí, ten hřmotný hromotluk, až nahoře podél řeky Itil, avšak kocour je daleko. Neměj nahnáno, vrtáku, pachatelé pro něj najdou odbyt u dobrých rukou. A nová směna se už s vykasanými rukávy chystá. Nepochybuju, že ani jedna ze stran nebude zklamaná, kocourka tomu kupci odvedou ze dvorku stejným způsobem jako prve. Podobný zmatek se odehrál i s loďkou. Už ani nevím, komu jsme ji poprvé odtáhli, je to příliš dávno a není to důležité. Řeknu jen, že jsme se jí potom mnohokrát zbavovali, a to pravidelně a bez výjimky – byla pro lidi
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194950