Kamëlë se zachvěje. Ani nedokáže spočítat, kolik larhdökawöarů za svůj život viděla zemřít… ale pomyšlení na to, že by měla přihlížet smrti toho Pozemšťana z chrámu, nebo ji dokonce sama způsobit, jí najednou připadá nesnesitelné. – Mohla bych se s ním sejít a tajně mu dát sühëhl do pití, navrhuje. Aöhrlëmëgerl zavrtí hlavou. – Je riskantní snažit se mu něco podstrčit bez jeho souhlasu, upozorňuje ji. – Kdyby si toho všiml, udělá rozruch, který upozorní Saxaërüela. A kromě toho navždy ztratíš jeho důvěru a nikdy už se k dalším Pozemšťanům nedostaneš. Jen se drž mého plánu, Kamëlëmöernü. Až se vy dva lépe seznámíte, já ho vyzvu k obřadu. Ty mu tajně předáš protilátku jakoby za zády Církve. Vypije ji vědomě a dobrovolně, aby se vyhnul nebezpečí, které představuje Pětice. Velekněz povzbudivě zvedá uši. – Kromě toho, přísně oficiální postup Saxaërüelovi nezavdá důvody k podezření. Samozřejmě, Pozemšťan kvůli tomu musí přijet do Giddöhru, protože Saxaërüel jistě nebude ochoten uspořádat slavnost Osvícení tady; ale když obřad řádně proběhne, planetární větev Církve jeho platnost nemůže jen tak zpochybnit. Mně to navíc poskytne příležitost Pozemšťanovi naprosto veřejně a legálně darovat transmyceliál. A ty to uděláš rafinovaněji než mí lidé, kteří měli získat Caldwella: Hildebrandtovi předáš, co předat máš, aniž se zmíníš o Tlix nebo o Lodích. V případě, že tvoje kontakty s ním budou odhaleny, začneš předstírat, že tě vede milostný cit. – Jak Vaše Eminence poroučí, šeptá Kamëlë. Aöhrlëmëgerl cítí její váhavost. – Není to příjemné, ale věřím, že ty se o tuhle záležitost dokážeš postarat, Kamëlëmöernü, ujišťuje ji. Kamëlë sklopí oči. Tohle rozhodně nepřizná: že pochybnosti, které má, jsou docela jiného druhu. Nebojí se, že by nezvládla úkol nebo snad nebyla schopná vydávat se za milenku Lükeas Luse. Naopak. Už teď má strach, že to nebude jen předstírání.
Ta, které přičítali tolik záludných mocenských her – Její Eminence Nejctihodnější Maëwënë, velekněžka Církve Akkütlixovy na Zemi –, rozkládala jednu starou össenskou hru na stole. Tři figurky. Černá, rudá, bílá. Ty sošky opatrovala tolik let! Nelpěla na nich natolik, aby je musela mít nablízku; nechala je propadnout až do nejspodnější z polic, aby ve vyšších patrech a na výsluní zájmu zůstalo místo na svitky a na mikrody, které
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194823