Chci tento prostý příběh povědět svým vlastním způsobem, zapomenout na všechna řečnická pravidla, na všechny skladebné triky. Mám co říci, a nechci to říkat jako Balzac. Nejsem umělec; nevěřím v civilizaci. Vůbec nejsem nadšen pokrokem. Když se někde staví most, neprovolávám slávu, a když letadla letí přes Atlantik, nemyslím si: „Jaký to nádherný věk!“ Nezajímají mne osudy národů a dějiny mě nudí. Co tím vlastně myslí, těmi svými dějinami, ti, co je píší? Jak se stalo, že člověka, to pokorné a milé stvoření, využili k tomu, aby mohli vyrábět nestvůrné dokumenty? Jak se stalo, že byla zničena jeho samota, že jeho zbožnost proměnili v stádné a ohavné spuštění vražd a ničení? Nevěřím v obchod. Všechny stroje pokládám za haraburdí, sčítací stroje, automobily, lokomotivy, letadla, ano i kola. Nevěřím v dopravu, v přenášení těla z místa na místo, a rád bych věděl, kam kdo kdy šel. Odešel někdy někdo z vás ze sebe samého? Je kterákoli z cest tak obrovská a zajímavá, jako cesta duše životem? Je konec kterékoli z cest tak krásný jako smrt?417 Otázka, jestli je totožnost člověka nějak daná jeho příběhem. Myslím, pokládám téměř za jisté, že je dána spíš v tichu, bez obsahu, bez hnutí, čímsi v krvi. Těsně před smrtí. V každé minutě.1284 Není samostatného tvaru, jímž by se udílely rozkazy k já. Na konci této nevidomé noci není ráno. Jenom záblesk, omylem vložené chybné zahlédnutí, vyznačí každý příští uplynuvší den. Třebaže tedy nenajdu takový slovesný tvar, který by mě vyvedl z přítomného bludu, přece jen odtud vynesu jeden zisk nikoli nepatrný. Jméno této příliš strmé dráhy, která nedosahuje, by snad mohlo být netrpělivost.141 A přece spisovatel má možnost uniknout tomuto zkamenění ve chvílích, kdy píše. Při každé nové knize začínám znovu. Váhám, dodávám si odvahy, práce minulých let je ta tam, moje poznámky nemají tvar, zdá se mi nemožné pokračovat v psaní: až do chvíle – nepostižitelné, i zde nalézáme onen zlomek – kdy je nemožné nedokončit zamýšlené dílo. Každá stránka, každá věta vyžaduje svěží nápad, nové rozhodnutí. Tvorba – to je dobrodružství, mládí a svoboda. Ale jakmile vstanu od psacího stolu, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194777