v klášteře, kam odešel ještě jako malý chlapec, a na závěr uvedl některé klíčové myšlenky učení, kterým se Čogjal řídil. Geše Wangpo vždy dbal na tradice. Zároveň ale věděl, jak oslovit publikum, v němž nebyli jen mniši, ale také docela obyčejní lidé. „Čogjalovi bylo pouhých třicet pět let, když zemřel,“ pronesl tiše. „Pokud se z jeho smrti máme něco naučit, a věřím tomu, že by si to Čogjal přál, pak je to poznání, že smrt může potkat kohokoliv z nás v kterémkoliv okamžiku. Na něco takového se nám většinou nechce myslet. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že jednoho dne zemřeme. Máme ale za to, že se to stane až za dlouho, někdy v daleké budoucnosti. Tento způsob uvažování“ – geše Wangpo se odmlčel, aby dodal slovům na důrazu – „je dost nešťastný. Sám Buddha řekl, že ta nejdůležitější meditace ze všech je meditace na smrt. Rozjímat o vlastní smrti není nic morbidního ani depresivního. Naopak! Až když se postavíme čelem ke skutečnosti své vlastní smrti, teprve pak zjistíme, jak máme žít. Žít tak, jako bychom tu měli být navěky – to je tragické plýtvání,“ pokračoval. „Jedna z mých studentek, paní v pokročilém stadiu rakoviny, byla minulý rok na umření. Navštívil jsem ji v nemocnici a vypadala jenom jako křehký stín v posteli, napojená na nejrůznější hadičky a přístroje. Naštěstí však svůj boj s nemocí vyhrála. A nedávno mi řekla něco velmi zajímavého: ta choroba pro ni byla ten největší dar, jaký mohla dostat, protože se poprvé v životě musela postavit tváří v tvář 101
1300106-Synergie-Umeni prist-blok-BC.indd 101
17.4.14 7:19
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194594
vlastní smrti – a řekla mi, že až tehdy si uvědomila, jak cenné je být naživu.“ Geše Wangpo se odmlčel, aby posluchači mohli vstřebat, co právě řekl. „Od té doby každý den vstává s hlubokou vděčností za to, že je tady a že je zdravá. Každý den je pro ni jako dar navíc. Je spokojenější a klidnější, v souladu sama se sebou. Nedělá si tolik starostí o materiální věci, protože ví, že mají jenom krátkodobou hodnotu. Nadšeně medituje, protože ji vlastní zkušenost přesvědčila o tom, že s tělem se může dít cokoliv, ale vědomí zůstává. Cvičení, která máme v dharmě, nám pomáhají starat se o naše vědomí. Nemusíme být obětí našeho mentálního neklidu a zvyklostních vzorců myšlení. Máme příležitost osvobodit se a uskutečnit pravou přirozenost naší mysli. To si můžeme vzít sebou. Přátele, partnera ani majetek si sebou vzít nemůžeme. Pokud se nám však podaří probudit se do pravé skutečnosti našeho vědomí, toho, které je ničím neomezené, zářící a nesmrtelné, už s námi zůstane. Pak si také uvědomíme, že se smrti vůbec nemusíme bát.“ Na tváři geše Wangpa se objevil čtverácký úsměv. „Zjistíme, že smrt, tak jako všechno v životě, je jenom pojem.“ Geše Wangpo si přiložil ruku na srdce. „Přál bych si, aby všichni moji studenti měli možnost jen o vlásek uniknout smrti. Neexistuje lepší budíček, který by vás lépe probudil k životu. Někteří studenti, jako byl 102
1300106-Synergie-Umeni prist-blok-BC.indd 102
17.4.14 7:19
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194594
Čogjal, to možná nepotřebují. Čogjal cvičil nesmírně pilně a vytrvale, měl laskavé srdce a neuvěřitelně dobrou karmu, když mohl několik let pracovat v těsné blízkosti Jeho Svatosti. Ti z nás, komu je dopřáno být v osobním kontaktu s dalajlamou, by tento dar neměli podceňovat.“ Zajímalo by mě, jestli tou poslední větou mířil geše adresně na mě. Když jsem ho někdy poslouchala v gompě, v klášteře, měla jsem pocit, že většina z toho, co říká, se mě osobně týká. S dalajlamou trávím prakticky víc času než kdokoliv jiný. Co to tedy vypovídá o mé karmě? „Budeme na Čogjala myslet ve svých modlitbách a meditacích, zvlášť následujících sedm týdnů,“ pokračoval geše Wangpo. Sedm týdnů je údajně maximální doba, po kterou zůstává vědomí v bardu, ve stavu mezi koncem jednoho života a začátkem dalšího. „A ve svých srdcích bychom mu měli poděkovat, že nám připomněl, jak je život nepředvídatelný a že může kdykoliv skončit,“ zdůraznil. „V dharmě máme pojem realizace, uskutečnění. K tomu dojde, když něčemu porozumíme do takové hloubky, že to změní naše chování. Doufám, že Čogjalova smrt nám všem pomůže uvědomit si, že i my zemřeme. A že tomu porozumíme natolik, abychom dosáhli realizace. Takové uvědomění nám pomůže mnohem víc si cenit života. Praktikování dharmy bychom neměli odkládat: čas je drahocenný a je třeba ho moudře využít. 103
1300106-Synergie-Umeni prist-blok-BC.indd 103
17.4.14 7:19
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194594