Twickenhamská zahrada Vyprahlý vzdechy, v slzách utopený, sem jaro hledat přicházím, oči a uši mi zde plní balšám, jímž jindy všechno vyléčím. Sám sobě zrádce, přináším si lásku, jež vše v opak převtělí, žluč místo many nadělí: i sem, kde pravý ráj by mohl stát, mou rukou přinesen byl had! Zdravější byl bych, kdybych tak jen směl v plen zimní noci to vše dát, kdyby mráz stromům pověděl, že do očí se nesmějí mi smát. Když neumím snést vlastní pád a nepřestanu milovat, ať přec jsem zaklet v necitlivou věc: buď v mandragoru, abych rostl dál, či v kašnu, abych život proplakal.
a 106 A
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194255