Twickenhamská zahrada Vyprahlý vzdechy, v slzách utopený, sem jaro hledat přicházím, oči a uši mi zde plní balšám, jímž jindy všechno vyléčím. Sám sobě zrádce, přináším si lásku, jež vše v opak převtělí, žluč místo many nadělí: i sem, kde pravý ráj by mohl stát, mou rukou přinesen byl had! Zdravější byl bych, kdybych tak jen směl v plen zimní noci to vše dát, kdyby mráz stromům pověděl, že do očí se nesmějí mi smát. Když neumím snést vlastní pád a nepřestanu milovat, ať přec jsem zaklet v necitlivou věc: buď v mandragoru, abych rostl dál, či v kašnu, abych život proplakal.
a 106 A
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194255
Milenci, do křišťálu nabírejte slzy, jež vínem lásky jsou, slzy svých milých vyzkoušejte – když jinak chutnají, tak jistě lžou. V očích se srdce nenajdou, pláč neprozradí ti víc nitro ženy nežli stín, jak jsou oblečeny: Ó zvrhlé pohlaví, v němž pravdu dí jen ta, co mě svou pravdou zahubí!
a
a 107 A
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194255
Relikvie Až mě z hrobu zas vykopají, nového hosta do něj dají (hroby už vědí, že jsou ženy pro více loží předurčeny) a přitom všimnou si prstýnku plavých vlasů kolem kosti, napadne je, že dosti místa si našli zde dva milenci, co při posledním krásném setkání byli svou touhou třeba dohnáni smluvit si v hrobě krátké shledání. Hned jak tuhle věc hrobník zví v zemi, kde vládne modlářství, oba nás rovnou zabalí, k biskupu vezme, ke králi jak relikvie: vždyť Marií Magdalénou budeš pak, já skončím kdovíjak – ženy a sem tam muž nás budou ctít. Takové doby zázraky vždy ctily, byl bych rád, kdyby se tu poučily, co zázraků jsme v lásce učinili.
a 108 A
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194255