Kurt se na chvilku zamyslel. „Takovejch lidí bude v CIA několik set. A dvě stovky z nich budou analytici.“ „Najdi mi mezi nimi jednoho, který není tak vzorný občan bez poskvrnky, jak se jeví.“ Koutky úst se mu roztáhly v úšklebku, který působil skoro klukovsky. „To by mohla bejt docela prča.“ V duchu už téměř viditelně přežvýkával různé scénáře. „Můžu prolízt databáze vládních zaměstnanců. Zdravotní pojištění a penzijko. Vytipovat si zajímavý lidi z oddělení, který potřebujem. Omrknout, který z nich mají bezpečnostní prověrku – to najdu na jedněch ilegálních stránkách, na který občas lezu. Můžu ti dodat jméno, pohlaví, věk, adresu, číslo sociálního zabezpečení, jak dlouho dělá pro vládu, údaje o jeho penzi, zdravotních a zubařskejch problémech, kárný postihy, sexuální orientaci –“ Zarazil jsem ho. „Chápu.“ Možná jsem ho okřikl až moc neurvale. Ale jak jsem ho tak poslouchal, začínal jsem si říkat, jestli ve svém pátrání nezacházím příliš daleko. Tohle zavánělo šťouráním do soukromí lidí, kteří se mnou ani Alexem nemají nic společného a nikdy mít nebudou. „Nebuď fajnovka, kámo.“ Kurt mě měl přečteného. „Informace chtějí svobodu.“ „Pokud se netýkají identity hackerů.“ Zachechtal se. „Trefa do černýho. Ten drobnej nesoulad nechme stranou. Rozdíl je každopádně v tom, že my nezasahujem do suverenity jinejch národů a nemonitorujem každej krok občanů naší údajný demokracie.“ Rád bych odpálil míč zpátky na jeho polovinu hřiště, ale na hlubokomyslnou orwellovskou debatu jsem neměl čas. 98
Raymond Khoury Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194179