„Děkuji ti za záchranu,“ špitla zvonivým hláskem. František byl jako uhranutý. Ta krásná panenka v bí lých šatech se mu náramně líbila. „Nemáš zač,“ mávl ledabyle rukou, jako by se to ro zumělo samo sebou. „Asi bych se ti za tvé hrdinství měla odvděčit,“ začala opatrně. Františkovi v tu ránu z úst samo vyskočilo: „Vezmeš si mě?“ „To nepůjde. Já jsem víla. Ve světě lidí bych žít nemoh la,“ sklopila oči. Pak ale na zkoprnělého Františka šibalsky pohlédla a dodala: „Ale líbíš se mi!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194065