Nejlepší by bylo, kdyby Hardwicke přestal se Sofií konver zovat. „Těžká životní situace sirotků nás obě přirozeně znepoko juje.“ Adrian si povzdechl. Proč se proboha baví o sirotcích? „Millie bude mít brzo vlastní miminko,“ pronesla Sofie s úsměvem. „Ano.“ Hardwicke svraštil čelo, zatímco Adrian se předklo nil. Takže obchodník o nevěře madam Jenkinsonové ví. Svěřil se mu Jenkinson, nebo to bylo veřejné tajemství? Zatraceně, jak to, že ho nenapadlo vést výslech tímto směrem? Sofiin neuspořádaný postup ho rozčiloval. Nemohli by vy čerpat jeden okruh otázek a teprve potom začít s dalším? Co se stalo s jeho strategií? A plánem? „Je velmi smutné, že lord Jenkinson nikdy svého syna nebo dceru neuvidí, obzvláště když v poslední době přišel k nějakým penězům.“ „Netvrdil bych…“ „Ale pane Hardwicku, sám jste řekl, že vám lord Jenkinson dluh splácel,“ přerušila ho Sofie. Opět zamrkala a vypadala be zelstně. Hardwicke se podíval na Adriana. Ten zvedl obočí. Nevěděl, kdy ztratil kontrolu nad výslechem. Jelikož měl rozum, nebude se ji snažit získat zpátky. „Nerad spekuluji,“ vypravil ze sebe obchodník. Adrianovi se zrychlil tep, avšak jeho výraz nic neprozrazoval. Sofie dál hla dila peříčko. Hardwicke vstal a přecházel po malé kanceláři. „Myslím, že to byli ti Francouzi.“ „Ach,“ hlesla Sofie a přitiskla si dlaň na hruď. „Nemusíte se strachovat, drahá lady,“ ujistil ji Hardwicke. „Bonaparte je v exilu a já…“ „Pokud jde o ty Francouze,“ přerušil ho Adrian dříve, než mohl vyjádřit svůj názor na Bonaparta. „Domníváte se, že jsou nějakým způsobem zodpovědní za Jenkinsonovu smrt?“ „Jak jsem řekl, nerad spekuluji, ale cizinci, o nichž mluvila madam Jenkinsonová, jsou Francouzi. Nelíbilo se mi, že se 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193949