Nejlepší by bylo, kdyby Hardwicke přestal se Sofií konver zovat. „Těžká životní situace sirotků nás obě přirozeně znepoko juje.“ Adrian si povzdechl. Proč se proboha baví o sirotcích? „Millie bude mít brzo vlastní miminko,“ pronesla Sofie s úsměvem. „Ano.“ Hardwicke svraštil čelo, zatímco Adrian se předklo nil. Takže obchodník o nevěře madam Jenkinsonové ví. Svěřil se mu Jenkinson, nebo to bylo veřejné tajemství? Zatraceně, jak to, že ho nenapadlo vést výslech tímto směrem? Sofiin neuspořádaný postup ho rozčiloval. Nemohli by vy čerpat jeden okruh otázek a teprve potom začít s dalším? Co se stalo s jeho strategií? A plánem? „Je velmi smutné, že lord Jenkinson nikdy svého syna nebo dceru neuvidí, obzvláště když v poslední době přišel k nějakým penězům.“ „Netvrdil bych…“ „Ale pane Hardwicku, sám jste řekl, že vám lord Jenkinson dluh splácel,“ přerušila ho Sofie. Opět zamrkala a vypadala be zelstně. Hardwicke se podíval na Adriana. Ten zvedl obočí. Nevěděl, kdy ztratil kontrolu nad výslechem. Jelikož měl rozum, nebude se ji snažit získat zpátky. „Nerad spekuluji,“ vypravil ze sebe obchodník. Adrianovi se zrychlil tep, avšak jeho výraz nic neprozrazoval. Sofie dál hla dila peříčko. Hardwicke vstal a přecházel po malé kanceláři. „Myslím, že to byli ti Francouzi.“ „Ach,“ hlesla Sofie a přitiskla si dlaň na hruď. „Nemusíte se strachovat, drahá lady,“ ujistil ji Hardwicke. „Bonaparte je v exilu a já…“ „Pokud jde o ty Francouze,“ přerušil ho Adrian dříve, než mohl vyjádřit svůj názor na Bonaparta. „Domníváte se, že jsou nějakým způsobem zodpovědní za Jenkinsonovu smrt?“ „Jak jsem řekl, nerad spekuluji, ale cizinci, o nichž mluvila madam Jenkinsonová, jsou Francouzi. Nelíbilo se mi, že se 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193949
George s těmi žabožrouty přátelí,“ odpověděl a pohlédl na Sofii, která přikývla. „Jednoho jsem kdysi potkal ve dveřích, když jsem odcházel od Georga. Upozorňoval jsem ho, ať s nimi neobchoduje, ale mého varování nedbal.“ „Varování?“ zopakoval Adrian. „Tvrdil, že ví, co dělá. A o několik týdnů později mi předal první splátku. Člověk nemusí být špion, aby si dal dvě a dvě dohromady.“ „Máte pravdu,“ souhlasil Adrian a opřel se. „Domníváte se, že ten Francouz má něco společného s vraž dou lorda Jenkinsona?“ „Kdo jiný by ho zabil?“ Adriana napadla spousta dalších lidí, kteří měli lepší motiv než nějaký tajemný – a možná fiktivní – Francouz. Ještě nebyl úplně rozhodnutý vyškrtnout Hardwicka ze seznamu podezře lých. „Děkujeme vám za čas, který jste nám věnoval,“ pravila Sofie a vstala. Adrian zavrtěl hlavou. „Ještě jsme neskončili.“ „Mrzí mě, že jsme nepoložili všechny tvé otázky, ale oprav du si nemůžeme dovolit přijít pozdě,“ zašvitořila Sofie. „Doprovodím vás ven,“ nabídl se Hardwicke a uchopil ji za loket. Co se sakra děje? blesklo Adrianovi hlavou. Sofie odchází a on se ještě nezeptal na vše potřebné. A tvrdila, že se nesmí opozdit. Právě kvůli tomuhle raději pracuje sám. Vydal se za nimi. „Sofie.“ Otočila se a usmála se na něho. „Musíme si pospíšit, jest li nechceme nechat Cordelii a tvého bratra čekat.“ Obrátila se k Hardwickovi. „Bratr mého manžela dnes pořádá večírek. Po třebuji se ještě doma upravit, abych vypadala reprezentativně.“ „Drahá lady, vy byste vypadala dobře i bez oblečení.“ Adrian se zastavil. Hardwicke po něm střelil pohledem a zrudl. „Já… Myslel jsem…“ „Vím, co jste tím mínil,“ přerušila ho Sofie a pohladila ho po paži. Adrian vstoupil mezi ně a vzal ji za ruku. — 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193949
„Ano, je nám to naprosto jasné,“ prohodil a naklonil se k ob chodníkovi. „Prověřím si ty Francouze. Jestli něco z toho, co jste nám řekl, nebude souhlasit, vrátím se.“ Pak vyšel z kanceláře a táhl Sofii za sebou. Je načase, aby mu přestala pomáhat. A konečně pochopila, kdo vyšetřování vede.
100 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193949