Vyšinutí (Ukázka, strana 99)

19 Pár dnů nato visela stažená losí hlava na háku kladkostroje pod sklepním stropem. Bertil s Erikem uřízli horní část lebky s parožím. Šlachy se po odhalených tvářích plazily jako lana a černé oči slepě zíraly z krvavého masa. I přes nízkou teplotu ve sklepě zavěšená hlava pomalu zahnívala a začínal se z ní linout odporný puch. Erik si nevšímal ani morbidního výjevu ani zápachu. Posuvným měřítkem hlavu puntičkářsky přeměřoval a čísla zaznamenával do notýsku Moleskine.

U pracovního stolu stál Bertil vedle obrovského voskového modelu, který koupili. Hned jak bude Erik s měřením hotov, ořeže Bertil model hlavy tak, aby se přesně hodil pod kůži zvířecí tváře, kterou louhovali ve velké cínové vaně.

Měření a preparování byly Erikovými nejoblíbenějšími činnostmi při konzervování. Měsíce ve sklepě ho naučily, že po­ kud bude při měření pečlivý, je to téměř zárukou dobrého vý­ sledku. A už teď byl mnohem pečlivější než otec. Ať už se to týkalo měření, nebo vydělávání kůží, aby neztratily lesk.

Bertil vytáhl papírovou krabičku. Byly v ní čtyři páry skleněných očí. Barevná tmavá sklíčka vypadala napohled úplně stejně, ale byl mezi nimi rozdíl ve velikosti zornic a tvaru bulvy.

To všechno mohlo dát trofeji zcela jiný výraz.

Bertil hleděl směrem ke schodům nahoru do kuchyně. „Johane!“ zavolal.

Když nepřicházela žádná odpověď, otočil se na Erika. „Ne­ mohl bys, prosím tě, skočit pro Johana, aby nám řekl, jaký typ očí by chtěl?“ „Zrovna mám něco rozdělanýho,“ zamumlal Erik. „Hned,“ nakázal mu Bertil, „než mu máma vykecá díru do hlavy.“ Erik si povzdechl a odložil šupléru. Pak se otočil a vyběhl po schodech nahoru.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193937

*** V kuchyni se rozhlížel po Johanovi a matce, ale uviděl jen prázdné šálky od kávy na jídelním stole. Mámina dlouhá tenká cigareta ležela v popelníku a ještě doutnala. Divil se, kam tak asi mohli odejít. Prošel kuchyní do dlouhé úzké chodby.

Dveře do obýváku byly pootevřené, tak se k nim vydal. Zevnitř uslyšel tiché hlasy. Šťouchnul do dveří a ty se tiše otevřely.

V poslední z průchozích místností zahlédl mámu s Johanem.

Ležela na břiše na jídelním stole a oběma rukama se pevně držela desky. Šaty se jí vyhrnuly nad bílé kulaté půlky. Bledě modré kalhotky jí visely na kotníku a pohupovaly se. Johan stál za ní a tiskl se k ní. Hlavu měl rudou jako krocan. „Děvko,“ zasténal polohlasně. „Ty prokletá děvko.“ „Jo,“ odpovídala mu. „Jo…“ Erik se vrátil zpátky do sklepa. Otec stál u hlavy mrtvoly a šuplérou měřil oční partie. Otočil se a viděl, že je Erik sám. „Kde je Johan?“ „Nenašel jsem ho.“ „Co je to za nesmysl?“ odpověděl Bertil nasupeně. Pro­táhl se okolo Erika a postavil se ke schodům. „Johane, sakra, potřebujeme tě tady dole!“ Za chvilku se v kuchyni ozvaly Johanovy kroky. „Musel jsem na záchod,“ vysvětlil zadýchaně, pořád ještě celý červený. Sešel dolů do sklepa a usmál se na Bertila. „Hlavně že jsi do něj nespadl,“ zavrčel Bertil suše. „To nehrozilo,“ odpověděl mu Johan a poplácal ho po rameni. V kádi zahlédl kůži z hlavy, zkroucenou jak starý kabát. „Fuj, to vypadá děsivě.“ „Teď se soustřeď jen na oči. Jaký výraz chceš, aby ta tvoje trofej měla?“ Bertil mu podal krabičku se skleněnýma očima.

Johan na něj letmo pohlédl. „Co já o tom vím? Nemůžeš to vybrat za mě?“ „Tak to navrhuju tyhle.“ Bertil ukázal na jeden pár.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193937

„Jo, klidně,“ odpověděl mu Johan. „Doufám, že pohled na něj bude trochu vábnější, až to jednou doděláte.“ Kývnul k zavěšené hlavě. „To víš, že z něj uděláme fešáka,“ ujistil ho Bertil chladně. „Bude za ty peníze stát.“ Erik stál kousek od pracovního stolu a mlčky otce s Johanem sledoval. Z kuchyně nad nimi sem zaznívaly matčiny charakteristické kroky. To, co právě zažil, chápal jen stěží. Věděl jen jedno, že už nic nebude jako dřív. Dříve nebo později to celé praskne. Sklep už není bezpečné útočiště, ze všeho nejvíc se mu chtělo utéct pryč. Jenže nevěděl kam.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193937