„Byla jsem pár dní pryč,“ vysvětlovala Sarajane Evě. „A nachladila jsem se. Je to protivné, víte? Většinou to prostě doma vyležím, ale včera mi telefonovala Maize – to je jedna z dalších asistentek. Hystericky bulela. Řekla mi to. Nevěřila jsem jí, tak jsem pořád opakovala jenom: ,To je blbost, Maize.‘ Prostě jsem to pořád omílala a ona zase trvala na tom, že je to pravda a že jsou oba mrtví. A já jsem říkala –“ „Chápu. Jak dlouho jste s Natalií pracovala?“ „Asi dva roky. Byla úžasná. Nečekala ode mě, že kolem ní budu pobíhat a dělat jí poskoka jako někteří jiní. Tady by si člověk mohl nohy ušoupat. Ale Natalie byla skvělá. Měla to zorganizované, víte? Nemusela jsem věčně zjišťovat, jestli někde něco nezapomněla nebo tak. A taky si pamatovala, kdy má kdo narozeniny nebo že má jednou za čas přinést nějaký zákusek. A když jsem se před pár měsíci rozešla s přítelem, pozvala mě na oběd.“ „Nepracovala několik posledních týdnů na něčem konkrétním? Neměla nějaké neobvyklé požadavky?“ „Vůbec nic neobvyklého. Na něčem ale dělala, protože v poslední době měla téměř stále zamčené dveře.“ Sarajane se zadívala za Evu, jestli někdo nejde. „Říkala jsem si, že asi nějak plánuje ty věci na svatbu,“ zašeptala Sarajane. „My si v pracovní době soukromé věci vyřizovat nesmíme, no ale chápete, když je to svatba…“ „A co třeba hovory, které jste jí spojovala vy, nebo korespondence, kterou po vás chtěla odeslat?“ „Jenom ty běžné věci. Ale víte co, v poslední době se často nalogovala i po pracovní době, dělala přesčas. Já jsem si toho náhodou všimla, když jsem v jejím pracovním počítači kontrolovala denní kalendář. Jenom teda, že se přihlásila. Myslím, že jsem na to téma i něco prohodila, něco jako: ,Ježíš, Natalie, aby vám z toho věčného zírání do monitoru nevypadly oči!‘ A ona se na to zatvářila docela legračně, ale požádala mě, abych to nikomu nevykládala. Že jenom dohání nějakou práci.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193705