J AKUB M A¤ÍK na. Určitě tu mají něco, co můžeme použít. Plamenomety, C něco…“ „C-4 už mám,“ informoval je Vincenc, z kapsy u kalhot vytáhl zdeformovanou šedou cihličku. „Vždy připraven!“ A než mohl Walter jeho C-4 okomentovat, Vincenc s výkřikem „Geronimo!“ skočil do větrací šachty. Vteřinku bylo tichu, ale pak se ozvalo žuchnutí a tiché, „Do prdele.“ Felix zapnul vysílačku. „Vincenci, jsi v pořádku?“ „V pohodě,“ zachrčela vysílačka. „Víš o tom, že je tu žebřík?“ „Jo, odsud už ho vidím. Ale stejně jsem spadl do měkkýho.“ „Myslím, že my radši slezeme po tom žebříku. Zatím to tam pohlídej.“ Felix strčil vysílačku do kapsy a otočil se ke Klaudii. „Dohlédni, ať tam sleze.“ Walter při neskrývané narážce na nedostatek odhodlání zbrunátněl jak rajče, ale svou obranu raději spolkl. Felix vlezl na žebřík a rychle po něm sešplhal do šachty. Když seskočil z poslední příčky, pod nohama mu něco křuplo. Podíval se dolů. Byly to dámské hodinky. Navlečené na dámské ruce. To měkké, do čeho Vincenc dopadl, byla hromada mrtvol v uniformách.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193658