J AKUB M A¤ÍK na. Určitě tu mají něco, co můžeme použít. Plamenomety, C něco…“ „C-4 už mám,“ informoval je Vincenc, z kapsy u kalhot vytáhl zdeformovanou šedou cihličku. „Vždy připraven!“ A než mohl Walter jeho C-4 okomentovat, Vincenc s výkřikem „Geronimo!“ skočil do větrací šachty. Vteřinku bylo tichu, ale pak se ozvalo žuchnutí a tiché, „Do prdele.“ Felix zapnul vysílačku. „Vincenci, jsi v pořádku?“ „V pohodě,“ zachrčela vysílačka. „Víš o tom, že je tu žebřík?“ „Jo, odsud už ho vidím. Ale stejně jsem spadl do měkkýho.“ „Myslím, že my radši slezeme po tom žebříku. Zatím to tam pohlídej.“ Felix strčil vysílačku do kapsy a otočil se ke Klaudii. „Dohlédni, ať tam sleze.“ Walter při neskrývané narážce na nedostatek odhodlání zbrunátněl jak rajče, ale svou obranu raději spolkl. Felix vlezl na žebřík a rychle po něm sešplhal do šachty. Když seskočil z poslední příčky, pod nohama mu něco křuplo. Podíval se dolů. Byly to dámské hodinky. Navlečené na dámské ruce. To měkké, do čeho Vincenc dopadl, byla hromada mrtvol v uniformách.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193658
17 Mohlo tam být tak patnáct dvacet těl. Přesněji se to poznat nedalo, protože někteří se očividně snažili lézt po prvních mrtvých. Všichni měli uniformy, spousta z nich dokonce jen košile. Zkrátka jasné kancelářské krysy. Byli střeleni do zad, většinou šlo o jednotlivé rány, ale ti nahoře měli záda roztrhaná dávkami. A všem chyběly uši, jednomu staršímu majorovi i celý nos a horní ret. „Jsou mrtví tak čtyři dny,“ prohlásil po jejich prohlídce Walter. „Až tady na toho. Toho zabili tak před hodinou.“ Inkriminovaný voják se od ostatních lišil černou uniformou zásahového týmu, neprůstřelnou vestou a helmou s noktovizorem. Povrch vesty byl na zádech rozcupovaný od kulek, skrz neprošla žádná, ale v krční páteři jí v cestě žádná podobná překážka nestála. Krev ještě nestihla ztuhnout. „Speciální jednotka.“ Felix k němu přiklekl a prohledal mu kapsy na vestě. „Bez rezervních zásobníků i granátů. Obrali ho dočista.“ „Nebyla zásahovka v té dodávce na parkovišti?“ zeptala se Klaudie. „To musel být první tým,“ odhadoval Felix. „Další museli poslat přes spojovací tunely. Klasický armádní myšlení. Někde nám zařve celá jednotka? Budeme tam posílat další, dokud nezjistíme, čím to je. Tenhle asi patřil k těm, co jim z Quimeristova kouzla nepřeskočilo, a proto se pokoušel zdrhnout, dokud to šlo.“ Felix se rozhlédl a ukázal na dvě hromádky písku u stěny a jednu za mrtvolami. „Narazil tu na variantskou hlídku. Všechny je postřílel, ale pak ho někdo střelil do zad. Pokud se varianti nedozbrojili
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193658
J AKUB M A¤ÍK z armádních zásob, musel to být někdo z místních, komu přeskočilo z Quimeristova nasírání.“ Vincenc odešel dál do chodby, hlavní bushmastera otevřel dveře malého skladiště a nakoukl dovnitř. „Střílel odsud,“ hlásil. „A byl tu zašitej pěkně dlouho.“ Za dveřmi stály v řadě tři plastové lahve plné nažloutlé tekutiny, hromádka obalů od čokoládových tyčinek a prázdné nábojnice poskládané do jedné rozšiřující se spirály. Ve středu ležel plastový přívěšek na klíče v podobě Darth Vadera. „To znamená, že tu kromě variantů máme minimálně jednoho vyšinutého vojáka, i když já bych to tipoval i na víc, tak na jednoho dva z každého komanda plus ti nejsilnější z původní posádky. Dobrou zprávou však je, že se nám tu postaral o hlídače a nikdo je zatím nenahradil. To se nám hodí.“ Felix se rozhlédl a pak ukázal rukou. „Musíme tudy.“ „Hádáš, nebo víš?“ zeptal se Walter. Stále se nevyrovnal s absencí pořádného plánu, který by v ideálním případě nezahrnoval jeho maličkost. „Vím. Všichni jsou střelení do zad, takže všichni přiběhli z jednoho směru. A my potřebujeme najít to, před čím utíkali.“ „Možná bychom mohli vyslechnout někoho z místních?“ navrhl Walter a zcela náhodou ukázal na pohlednou desátnici s jedinou ranou pod lopatkou. „Průvodce by se nám hodil.“ „A riskovat, že se probere stejně jako Novotný? A že to bude jedna z těch, kterým přeskočilo?“ „No…“ „Žádný no… Prostě jdeme tudy. Já vím, co dělám.“ Kéž by to jen byla pravda. * * * Skupinu vedl Vincenc, kterého zjevně svrběl prst na spoušti a jiný post než v čele by stejně nepřijal, následoval Felix, Klaudie a procesí uzavíral Walter připravený ujmout se vedení nové skupiny v případě, že se rozhodnou vrátit (utéct) zpátky k žebříku.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193658