Zjizvení
„To přijde až časem a cvikem, že nevidíš, co nechceš. Někdy i vidíš, ale…“ „Takže to víš.“ „Ne, nevím. Můžu mít nejvýš pocit, že se věci někam hnou.“ „A já?“ Desmond vytáhne z kapsy pouzdro s krátkým ostrým nožem a malou baňku. „Tobě už ten jed taky bere,“ zkušeně jede Desmond palcem příteli po žíle. „Víš, co bych chtěl, ještě než se to posere úplně?“ překvapí ho Viero. „Vrátit se zas do Bratrstva a říct jim, na co jsem přišel. Aspoň tobě, Lině, Rudymu, aspoň pár lidem. Bratrstvo pořád umí práci, kterou nikdo z Layely dělat nebude. Měli bychom se k ní vrátit.“ „Bez Moire?“ „Proč bez ní?“ „Protože Moire už tu práci, o které mluvíš, dělat nemůže. Dělala ji dlouho, a líp než většina ostatních, a dopadlo to zle. Léčila děvky, tahala z vody děcka, lámala kopí za Bratrstvo a nakonec dostala dryák v poháru, když otěhotněla. Ať je to jakkoli, ona už se k tomu nevrátí.“ „Jo, proto musím já, aspoň chvíli. Desi, nejsem na tom ted’ o tolik líp než ona. Chci ještě něco stihnout. Pojd’me za Rudym.“ Ve Vierově ztrhané vrásčité tváři žhnou překrvené oči. Co když mi odejdou oba, Desmond zatne ruku v pěst a vůlí se snaží zahnat neodbytnou vizi. „Nejdřív tu krev,“ řekne potom unaveně, „a pak půjdem.“ * * * Háj je v letním horku pokojný. Možná bych neměla nic slyšet, nic vědět, ale ležím uvězněná v pohublém těle a vím, že Suntje trhá maso zuby, vím, že Grainne vaří houbovou polévku, vím spoustu věcí, a navíc čekám, jestli háj odpoví tak, jak to sliboval Laeg. Duby mi zpívají o plození a o praskání žaludů, jenže já nejsem druidka a žaludů jsem si v životě užila dost. Možná až moc na to, abych věděla kam dál. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193656