98
/
Kapitoly metodologie sociálních výzkumù
pozorování, takže i tato podoba je využitelná výhradnì pøi kvalitativních postupech. Skryté zúèastnìné pozorování je variantou velmi specifickou a svým zpùsobem i dosti dobrodružnou. Jedna z jeho dnes už legendárních aplikací je známa z publikace Williama F. Whytea Street Corner Society (rozšíøená verze vyšla roku 1954 v The University of Chicago Press). Referuje v ní o výsledcích svého dlouhodobého pozorování sociálních struktur a vztahù v italském slumu v okrsku zvaném Cornerville, vèetnì zde pùsobícího poulièního gangu mladých „corner-boys“, jehož se stal také èlenem. Velice ilustrativní pøípad participantního pozorování, tentokráte však zjevného, uvnitø jednoho druholigového hokejového mužstva v USA, podává Hendl (1997, s. 121–124). Ukazuje, že do sledované skupiny se lze èasem pomìrnì dobøe zaèlenit i v neskryté podobì. Pozorovatel to zvládl bìhem nìkolika mìsícù, posléze dostal pøezdívku Profesor a bylo mu rezervováno stálé místo v autobuse, v nìmž se jezdilo na zápasy. Do soukromí hráèù ale zaèal pronikat až poté, co umožnil, aby se bìhem zájezdu konal u nìho na pokoji drogový veèírek. Tím se dostával do vnitøního etického konfliktu, což pøi podobných druzích výzkumných technik není situace vzácná (na obdobné rozpory napø. upozoròuje i výše zmiòovaný Whyte). Souhrnnì vzato má pozorování, jak patrno, vcelku bohatou škálu aplikaèních variant. Tìžištì jejich využití lze ale spatøovat pøedevším v kvalitativních pøístupech. Klasicky bývají nasazovány pøi výzkumech v oblasti psychologie, sociální psychologie, etnografie, antropologie, ale i v pedagogice aj. (Napøíklad sociologie mezi domény užití této techniky naopak nepatøí, avšak také tady ji lze, byť velice sporadicky, potkat.) Tøeba poznamenat, že nejèastìji jsou objektem pozorování živé osoby a jejich formální èi neformální skupiny, pøípadnì další podoby kolektivit – komunity, publika, davy aj. (Je totiž otázkou, zda se pozorování objektù neživých, napø. výtvorù, pøedmìtù ad., neprodukujících žádné projevy a reakce, neblíží spíše už studiu dokumentù, viz 5.3.) Specifickou formu pozorování, v literatuøe též nìkdy uvádìnou variantu, že pozorovatel pozoruje sám sebe, vynechávám. V sociálním výzkumu je aplikována pomìrnì vzácnì a pokud ano, tak spíše v rámci nìjakého klinického výzkumu (psychologického, ne-li psychiatrického), pøièemž i tehdy nezøídka bývá souèástí urèitého experimentu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193573