98 / Dìjiny psychologie
má ka dý èlovìk tolik sociálních já, kolik zná osob, které o nìm mají ve své mysli urèitou pøedstavu. Duchovní já zahrnuje soubor mých konkrétních stavù vìdomí, mých psychických vlastností a dispozic. Tento soubor se v libovolném momentu mù e stát objektem mých my lenek a vzbudit urèité emoce, podobnì jako je evokují kterékoliv jiné slo ky ,me (James, 1890/2004, s. 177 181). James je autorem originální teorie emocí, kterou navrhl v jednom ze svých èlánkù ji v roce 1884. O rok pozdìji uveøejnil nezávisle na nìm obdobnou koncepci dánský fyziolog Carl G. Lange (1834 1900), tak e je v souèasnosti známa jako Jamesova-Langeova teorie emocí. Její podstatou je pøedpoklad, e citové zá itky jsou odezvou na tìlesné zmìny vyvolané emocionálnì významnými podnìty. Nejprve tedy vzniká fyziologická emoèní reakce. Citový pro itek je dùsledkem uvìdomìní si tìlesných zmìn. Jamesovu-Langeovu teorii lze lapidárnì vyjádøit výroky jsme smutní, proto e pláèeme nebo bojíme se, proto e se tøeseme (podrobnìji viz Plháková, 2004, s. 418 421). V roce 1902 vydal James knihu Druhy nábo enské zku enosti (The varieties of religious experience, v roce 1930 vy la èesky), co je kontemplativní a fenomenologická studie nábo enského pro ívání. Jamese zajímá pøedev ím osobní nábo enství, to je city, skutky a zku enosti jednotlivých lidí v jejich osamocenosti, pokud si sami uvìdomují svùj vztah k bo stvu, a u za toto bo stvo pokládají cokoliv (s. 31). Podle jeho názoru dodává nábo enství mnoha lidem jasného klidu, mravní rovnováhy a bla enosti a pøedchází nìkteré nemoci právì tak dobøe jako vìda, anebo u nìkterých lidí je tì lépe ne vìda (James, 1930, s. 100). James pøedpokládá, e osobní nábo enská zku enost má své koøeny v mystických stavech vìdomí, které mají ètyøi základní znaky: 1. Nelze je vystihnout slovy, tak e je obtí né sdílet je s druhými lidmi. Pro tuto zvlá tnost jsou podobné spí e stavùm citovým ne rozumovým. 2. Noetická kvalita. Mystické stavy se tìm, kdo je pro ívají, jeví jako zdroj poznání. Jsou to stavy vnitøního nazírání v hloubku pravdy nepøístupné soudného rozumu . 3. Pomíjivost. Trvají obvykle pùl hodiny nebo nejvý hodinu èi dvì. Pak blednou ve svìtle v edního vìdomí. 4. Pasivita. I kdy lze nìkteré mystické stavy zámìrnì navodit, po jejich vzniku mystik cítí, jako by jeho vlastní vùle byla podvázána a byl uchopen nìjakou vy í mocí (James, 1930, s. 230 231). James sám na sobì provádìl pokusy s inhalací kyslièníku dusného (rajského plynu). Své zku enosti shrnul tìmito slovy: Jeden úsudek vtiskl se mi tenkráte v pamì a dojmem jeho pravdivosti od té doby otøeseno nebylo. Toti e na e pravidelné bdìlé vìdomí, èi jak mu øíkáme rozumové, jest jen zvlá tní druh vìdomí, kde to v ude okolo nìho le í potenciální formy vìdomí docela rozdílné, oddìlené od nìho toliko slabouninkými stìnami. Jeho základní tóninou jest zcela urèitì smíøení. Jako by se sjednotily protivy svìta, jejich vzájemné neshody a spory nám dìlají v ecky nesnáze a sou ení. Nejen e tyto protivy jako to rùzné druhy nále í k jednomu a tému rodu, nýbr jeden z nich, druh vzne enìj í a lep í, jest sám zase rodem a tak vstøebává v sebe a pohlcuje svoji protivu. Temný výrok, vím, je-li takto vyjádøen výrazy bì né logiky, ale nemohu se zcela vyhnout jeho pádnosti (James, 1930, s. 235).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193569