Respirace
4
pohybu hrudníku a plic a k překonání odporu v dýchacích cestách. Zvýšení dechové práce může vést až k selhání dýchání a u novorozenců s nedostatkem surfaktantu k jejich celkovému vyčerpání.
4.2.2
Plicní cirkulace
Plíce mají dvojí cévní zásobení – nutriční a funkční. Nutriční oběh je součástí velkého, vysokotlakého systémového oběhu. Funkční, plicní krevní oběh je oběh nízkotlaký. Tlak v plicních kapilárách funkčního krevního oběhu je asi 10 mm Hg, onkotický tlak je 25 mm Hg. Výsledný tlakový gradient (15 mm Hg) směřuje do kapilár, což brání fi ltrování tekutiny do alveolů a zabraňuje vzniku plicního edému. Plicní kapiláry jsou široké, navzájem propojené a hustě oplétají alveoly. Z celkového množství krve v plicích (asi 1 l) se v plicních kapilárách nachází pouze 100 ml krve. Změnou polohy těla (z lehu do stoje) se může do systémového oběhu plicními žilami přesunout až 400 ml krve, proto je cévní řečiště v plicích označováno jako plicní rezervoár. Vzestup průtoku plícemi nastává při zvýšení srdečního výdeje zejména otevřením řečiště neperfundovaných kapilár. Lokální změny prokrvení nastávají v hypoventilovaných oblastech plic. Hypoxie vyvolaná nedostatkem kyslíku např. při bronchokonstrikci způsobí lokální vazokonstrikci, a tím změnu v distribuci krve do lépe ventilovaných oddílů plic. Stejně působí i vzestup oxidu uhličitého a pokles pH. Reakce plicních cév – vazokonstrikce – je odlišná od reakce cév v systémovém řečišti. Zde stejné změny (nedostatek kyslíku, nadbytek oxidu uhličitého a pokles pH) vyvolávají vazodilataci. Průtok krve plicním řečištěm může být ovlivněn vegetativním nervovým systémem a humorálně. Sympatikus prostřednictvím α2 a parasympatikus M3-receptorů vyvolává relaxaci hladké svaloviny plicních cév. Stejně tak působí adenozin (A2-receptory), bradykinin (B2-receptory) a histamin (H1, 2). Naopak kontrakci hladké svaloviny plicních cév navozuje sympatikus působením na α1-receptory, angiotenzin II (AT1-receptory) a tromboxan (TP-receptory).
4.2.3
Poměr průtok krve a ventilace plic
Poměr mezi plicní ventilací a průtokem krve v plicích je v klidu průměrně 0,8 (alveolární ventilace 4200 ml/min k průtoku krve 5000 ml/min). Ani ventilace a ani perfuze není v plicích rovnoměrná. Při stoji je poměr mezi ventilací a perfuzí na bázi nízký, stoupá směrem k hrotu plic.
4.3
Transport dýchacích plynů mezi plícemi a tkáněmi
Dýchací plyny (kyslík a oxid uhličitý) difundují z plicních alveolů nebo z tkání do krve podle gradientu na základě jejich parciálních tlaků. Kyslík je transportován z plic do krve a odtud do tkání, oxid uhličitý z tkání do krve a z krve do plic, odkud je vydýcháván do okolního prostředí.
97
Základy léka ské fyziologie.indd 97
17.9.2009 16:51:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193562