musí zůstat naděje. Vždycky je lepší být statečná než zby‑ tečně fňukat. U řeky zavládlo ticho. Celé město se nad Brončinými slovy zamyslelo, protože nikdo nevěděl, jestli věřit a opájet se propagandou úspěchu, nebo se podívat pravdě do očí. Anebo ty oči zavřít, jako to udělala například Halina. Protože už ne‑ měla sílu jít letos na další pohřeb, na to odmítala přistoupit. Výlet skončil, piknik nebude. Holky se vracely domů, po‑ slouchaly dunící rádio a dívaly se do oken cizím lidem, kteří určitě taky měli nějaké ty své malé smutky, ale ty jejich smut‑ ky aspoň v danou chvíli, pro dnešek, právě teď neznaly. Lidé za okny zhasínali světla a zachumlávali se do peřin. Jedno velké „dobrou noc“, zatímco organismus jedné z žen hoří. A ta žena se zaťatými zuby vzdychá a kontroluje si mimiku tváře, aby se pod make‑upem nemihl ani sebemenší stín bolesti, známka utrpení, které je nad lidské síly. Příští ráno Celinu překvapilo. Myslela si, že musí na devátou do práce, ale pak zjistila, že má volno, a zase usnula. Za pár minut si ovšem vzpomněla, že má schůzku ohledně toho de‑ velopera, co upaluje lidi, a byla donucená zahájit nový den. Kafe, cigareta, nějaký ten drobek smetený ze stolu. Figura je nejdůležitější, to se ví. Když je člověk v plné pohotovosti se zamilovat, měl by na to myslet, hlavně při jídle, když je vy‑ stavený pokušení všech těch kalorií, protože to je sice bezva, bezva, vynikající, výživné, ale pak bude muset na první rande ve stahovacích kalhotkách. A to si v poslední době nemůže dovolit. Takže další hladovky, cvičení, diety a odříkání. Ku vlastní záhubě, budiž zdráva! Místo snídaně je lepší zapnout počítač. Na obrazovce se právě objevila Celinina oblíbená fotka. Na ní byla malá holčič‑ ka ve společnosti MUŽŮ JEJÍHO ŽIVOTA – táty a dědy. Táta
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193348