A už je to tu zas. „Je mi líto,“ řekl Barry, který věděl, co by odpověděl O’Reilly, „ale musel k jinému naléhavému případu.“ „Tak to se nedá nic dělat,“ odtušila. „Pojďte dál.“ Šel za ní do haly potažené tenkým kobercem a pokračoval úzkým schodištěm do patra. „Kieran je tady.“ Drcla do úzkých dveří, jež vedly do malé komůrky. Na zdi, z níž se odlupovala tapeta, takže bylo vidět laciný růžový štuk, visela lékárnička se zrcadlovými dvířky. Místnost páchla plesnivinou. Podle O’Reillyho vystavěl obecní domky radní Bishop a stavbu na materiálu ošidil, jak se jen dalo. Mizera jeden! Rýžuje peníze, zatímco tito lidé jsou nuceni bydlet ve vlhkých, fórově postavených brlozích. Oba kohoutky byly puštěné a do otlučeného smaltovaného umývadla tekla voda. Na porcelánové záchodové míse vedle malé železné vany na nohách ve tvaru zvířecích tlap, jež byla zpola plná vody, seděl zhroucený muž, který určitě měřil přinejmenším šest stop šest palců. Na sobě měl jen pruhovanou košili. Byl úplně holohlavý a obličej, pomačkaný jako suchá jelenice, měl stažený bolestí. Dýchal velmi mělce. „Tohle je doktor Laverty, Kierane,“ řekla paní O’Haganová. „Přišel tě dát do kupy, to teda jo.“ „Hlavně... mi to... nějak... prošťouchněte,“ žadonil pan O’Hagan skrze zaťaté zuby. Barry viděl, že se mu nad tuhým, šedým ochlupením podbřišku rýsuje otok. Kůže na břiše mu visela v tenkých faldech. „Mohli bychom přejít do ložnice, pane O’Hagane?“ Přimět ho, aby se tady natáhl na podlahu, bylo nemožné. „Jo... hlavně... rychle.“ Nejistě se zvedl a položil Barrymu paži na rameno. „Budete mně... muset... pomoct.“ 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193336
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.