VELKÝ GAT S B Y
očima svědomitě z jednoho na druhého. Protože ale mlčení neodpovídalo původnímu záměru, omluvil jsem se hned, jak se naskytla příležitost, a vstal jsem. „Kam chcete jít?“ zeptal se Gatsby poplašeně. „Hned se vrátím.“ „Musím s vámi ještě něco probrat, než odejdete.“ Vřítil se za mnou do kuchyně, zavřel dveře a zoufale zašeptal: „Prokrista!“ „Co se děje?“ „Je to příšerná chyba,“ řekl a potřásal hlavou, „příšerná, příšerná chyba.“ „Je vám to prostě trapné, nic víc,“ a naštěstí jsem dodal: „Daisy je přece taky v rozpacích.“ „Ona že je v rozpacích?“ opakoval nevěřícně. „Úplně stejně jako vy.“ „Nemluvte tak nahlas, proboha.“ „Chováte se jako malý kluk,“ vyrazil jsem ze sebe netrpělivě. „A ještě k tomu jako hulvát. Daisy tam teď sedí úplně sama.“ Zvedl ruku, aby mě zastavil, a podíval se na mě tak strašně vyčítavým pohledem, že jsem na to dodnes nezapomněl. Opatrně otevřel dveře a vrátil se do pokoje. Vyšel jsem zadem na dvůr – tak jako Gatsby, když před půlhodinou nervózně oběhl dům – a utíkal jsem se schovat pod ohromný tmavý uzlovitý strom, jehož hustá koruna tvořila ochranu před deštěm. Zase lilo a můj nerovný trávník, vyholený Gatsbyho zahradníkem, se chlubil malými kalnými močály a pravěkými bažinami. Zpod stromu byl výhled pouze na Gatsbyho palác, a tak jsem na 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193303