Uvědomil si, že tahle půda patří státu. Správa luk… John Westerfield tvrdil, že sem jel kvůli nějakému realitnímu projektu. Jenže to byla lež. Na státem chráněných mokřadech nepřipadala developerská výstavba v úvahu. A proč použil dálnici s výběrem mýta, když tím po sobě zanechal stopu? Tohle udělal záměrně. Aby odvedl pozornost jinam. Nebyli s matkou žádní Einsteinové a zřejmě si mysleli, že pokud policie nenajde tělo, nikdy je nemůže usvědčit. A tak vytvořili falešnou stopu, aby navedli policii sem. A ve skutečnosti pohřbili Sáru Liebermanovou někde úplně jinde. Jenže kde…? Eddie Caruso si vzpomněl na policejní spis v kanceláři Lona Sellitta. Byl přesvědčený, že odpověď zná. O hodinu a půl později – mockrát díky, newyorská zácpo – zaparkoval Caruso auto z půjčovny v zákazu stání. Bylo mu jasné, že dostane pokutu, pokud ho rovnou neodtáhnou, poněvadž okolí magistrátu se přísně střežilo. Byl však příliš nervózní na to, aby dlouze hledal volné místo k parkování. Rychle zamířil na odbor povolování komerčních staveb. Pomalu se pohybující úřednice s působivými dredy lemujícími její jinak jemný obličej si prohlédla jeho žádost a zmizela. Na dlouho, na strašlivě dlouho. Možná to tu chodilo tak, že pokud si zaměstnanec neudělal pauzu na kafe v přesně určenou hodinu, už se k ní nikdy nedostal. Konečně se úřednice vrátila se třemi různými složkami. „Podepište mi to.“ Caruso se podepsal. „Můžu si je vzít domů?“ 98
JEFFERY DEAVER
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193092
„Ne.“ „Jenže já jsem…“ Žena trpělivě vysvětlila: „Můžete si v nich číst, můžete se je naučit nazpaměť, můžete si je okopírovat. Ale jestli chcete kopie, musíte za ně zaplatit a na těch kopírkách sice stojí napsáno, že berou i dolarové bankovky, jenže za tři roky se ještě nikomu nepodařilo je přemluvit, aby dolarovku doopravdy vzaly. Takže potřebujete drobné.“ „A máte…“ „Peníze nerozměňujeme.“ Caruso přesto poděkoval a uchýlil se i se složkami do kukaně. Byly to originály stavebních povolení vydaných třem firmám, které stavěly věžáky na Upper East Side, nedaleko od domu Sáry Liebermanové. Kopie těchto povolení našel Caruso v policejním spisu Johna Westerfielda, do něhož mu Sellitto umožnil nahlédnout. Policie je našla v Johnově pracovním stole. John tvrdil, že podniká v realitách, takže koho by nález těchto dokumentů zajímal? Nikoho. Jen Eddieho Carusa. Proč měl John Westerfield u sebe doma kopie stavebních povolení na budovy, s nimiž neměl nic společného? Jediný myslitelný důvod vyšel najevo, když si Caruso všiml, že všechna tři povolení jsou vydána na budování základů. Existuje snad lepší způsob, jak se zbavit těla, než ho hodit do bednění, které se záhy zalije betonem? Jenže o kterou budovu může jít? Eddie Caruso se Carmel Rodriguezové zavázal, že zjistí, kde přesně je Sára Liebermanová pohřbena. Ještě jednou se podíval na všechna tři povolení a náhle si uvědomil, že ví, jak na to přijít. Okopíroval si první stránky všech tří povolení – drobné mu musel poskytnout jiný zákazník, protože svéhlavá kopírka Xerox HRA
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193092
opravdu odmítla schlamstnout všechny jeho dolarové bankovky. Vrátil se do kukaně a začal pečlivě – a bolestně – vypreparovávat z dokumentů velké spony, jimiž byly sešité, a nahrazovat originály kopiemi. Bezpochyby tím porušil nějaký předpis, ale paní Carmel Rodriguezová na něj udělala obrovský dojem (takový, že svou sazbu snížil o dalších pětadvacet dolarů za hodinu). A dnes už se u něj vyvinulo citové pouto také k zesnulé paní Sáře Liebermanové. Nic mu nemohlo zabránit ve zjištění, kde ta nebohá žena odpočívá. Úřednice k jeho úlevě na krádež nepřišla. Caruso jí s upřímným úsměvem poděkoval a odešel. Pokutu za špatné parkování díky bohu nedostal. Rychle nasedl do auta a během půl hodiny dorazil k soukromé kriminalistické laboratoři, jejíchž služeb někdy využíval. Vběhl dovnitř, zaplatil expresní příplatek a odebral se do čekárny, kde ke svému nadšení našel nový kávovar na kapsle. Eddie Caruso si na kávu nepotrpěl a čaj nepil vůbec. Miloval však horkou čokoládu. Měl recepty na osmdesát různých druhů a recepty byly opravdu nutné – horká čokoláda se nedá ošidit. Kávovar to však zvládl docela obstojně, tedy za předpokladu, že si člověk dochutil čokoládu ještě stejným dílem smetany, což Caruso učinil. Posadil se, aby si vychutnal zpěněný nápoj, a začal listovat posledním vydáním Sports Illustrated, v němž bylo utkání mezi Nigérií a Senegalem shodou okolností vyhlášeno fotbalovým zápasem století. Po deseti minutách vstoupila do čekárny laborantka – mladá Asiatka v bílém plášti a s brýlemi kolem krku. Caruso už nějakou dobu plánoval, že ji pozve na večeři. Tři roky a čtyři měsíce, aby byl přesný. Zatím k tomu však nenašel odvahu ani motivaci. A neměl je ani dnes. 100
JEFFERY DEAVER
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193092