98
JULIET GREY
Srdce mi buší tak rychle, že nemohu popadnout dech. Přiběhne kněžna de Lamballe se sklenicí pomerančové vody oslazené cukrem, neboť ví, že mi to uklidní nervy. Mé první myšlenky patří králi a dětem. Pokusil se jim někdo také ublížit? Když však vyjde najevo, že jediným terčem vrahova ostří jsem byla já, žádám, aby se vše utajilo před madame Royale a dauphinem, neboť je nechci vyděsit. Nebezpečí pominulo, nechci jim přivodit noční můry. A když si vybavím, jak dauphin příležitostně žádal o svolení, aby směl v noci spát s maminkou – stejně jako jeho zesnulá prateta Sofie se bojí bouřky –, jsem více než kdy vděčná, že jsem odmítla. Jakmile se Ludvík doví, že útočník přišel ze zahrad, svolává komitét, aby s ním probral, jak zajistit bezpečí královské rodiny, aniž by se omezila výsada veřejnosti procházet se v okolí paláce. Účastní se Axel – jenž zámek navštěvuje jen po setmění –, dále pak Lafayette a Mirabeau. Posílit stráže? Hrabě von Fersen však namítá, že ani větší počet ozbrojenců nezaručí jejich věrnost koruně. Axelova poznámka byla naneštěstí trefná. Pár týdnů poté, co se mne v ložnici pokusil zavraždit Ital jménem Rotondo, známý příznivec Orleánských, se dělím o večeři s Odinem, švédským loveckým psem, jehož mi před šesti lety daroval hrabě. Házím psovi kousky pečeného kuřete z talíře ještě předtím, než se do něj pustím sama. O chvíli později Odin začíná kňučet a motá se v kruzích. Křečovitě zaklání hlavu, jako by chtěl kousnout něco, co mu sedí za krkem. Cosi se muselo přihodit. Odsunu talíř a pokouším se psa uklidnit. Hrabě, jenž večeří s námi, také běží Odinovi na pomoc. Pes vydává zvuky, jaké jsem od něj nikdy neslyšela, poté se odplíží do svého pelechu v rohu salonu a položí si čumák na tlapy. Oči má skelné a výraz nesmírně žalostný. Pokouším se ho obejmout a pohladit po silném krku, avšak vyskočí, vyděšený mým dotykem. „Nemůžeme mu dát nějaké
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193090